Arwenčiny fantazie

Můj sen, má fantazie, mé království - chci se s tebou o to podělit, pokud máš zájem...

Harry Potter a Řád Bílého Cherubína (dokončeno)

Kapitola 11 – Remus Lupin a sblížení s přáteli

Kapitola 11 – Remus Lupin a sblížení s přáteli

   Harry ráno opět vstal v šest, oblékl si sportovní oděv a vydal se na pozemky zaběhat si, jak byl zvyklý. Udělal si svých pár koleček, protahovací a posilovací cviky, nějaký čas mu zbyl, a tak se rozhodl, že si ještě zacvičí s mečem. A tak se vydal do svých komnat, do té místnosti, která se měnila jako KNP.
   Vyběhl svižně do třetího patra a šel rovnou k obrazu s rytířem. Po vstoupení do pokoje, který si přál jako cvičebnu s mečem, natáhl dlaň a představil si svůj meč, který nosil na řetízku. Za chvíli se mu meč objevil v jeho dlani v normální velikosti, procvičoval postoje, útoky a také obranu. Nad tím přemýšlel, že by bylo dobré mít k sobě protivníka, sice je hezké cvičit, ale chtělo by to i souboj. Hned to také řekl Angelovi, jestli by o něčem nevěděl. Fénix smutně odpověděl, že zatím ho nic nenapadá.
   Harry si všiml, že už je dost pozdě a měl by se ještě opláchnout, než půjde na snídani, byl propocený. Když tak učinil, vzal si ve své ložnici hábit a vydal se na snídani. Doufal, že tam nebude ještě moc studentů, nerad by se tam složil, ještě neměl čas cvičit telepatii a empatii. 
   Zasedl, aniž by se rozhlédl kolem sebe, naložil si talíř a rychle hltal, přeci jen se začala síň vcelku rychle plnit. Učitelský sbor ho pozoroval od svého stolu, divili se, kde nechal své přátele. Zrovna se zvedl a jeho přátelé vcházeli do dveří. Aniž by reagoval na jejich udivené pohledy, vydal se pryč, začínalo to být pro něj nebezpečné, i když svou nitrobranu měl zapnutou na maximum. Jen stačil prohodit, že se uvidí před učebnou, když kolem nich procházel.
   Oba se po něm otočili udiveně, v minulých letech by se nestalo, aby Harry snídal bez nich a ještě na nich ani nepočkal. Udivilo to i profesory. Opět všem přišla na mysl stejná věta jako na zahájení, změnil se, hrozně se Potter změnil. Hermiona s Ronem zasedli a začali jíst, přitom si četla Denního věštce. Nespěchali, tašky na vyučování měli sebou.
   Harry prošel klubovnou a mířil přitom ke svému pokoji vyzvednout si tašku s učením, sebral ji a vydal se do svých komnat. Napadlo ho totiž, že by bylo dobré si vzít nějaké knihy, aby se zabavil, když bude mít volnější hodinu. Vybral si Nejvyšší bílá magie – obrana a útok před její sestrou. Kniha byla dost obsáhlá, ale Harrymu to nevadilo, už dávno si zvykl číst tlusté knihy, jak by řekl Ron. Už si knihu dával do tašky, když ho napadlo, že by bylo dobré ji začarovat tak, aby nikdo neviděl, co doopravdy čte a otevřela se jen pro něj. Zaběhl do své ložnice za Godrikem, aby si ověřil ta dvě kouzla. Jak si namyslel, tak i učinil, pak už ji opravdu přidal do tašky k ostatním věcem.
   Zakouzlil si Tempus a zjistil, že má právě čas jít na hodinu. Hermiona s Ronem už stáli před učebnou a vyhlídali Harryho, kde zase může být, mysleli oba na to samé. Harry se objevil za rohem a chvátal k nim.
   „Myslím, že je čas si najít místo,“ sdělil Harry. Vlezli do učebny, kde už byla třída plná nebelvírských i zmijozelských, tak jako vždy na Obranu proti černé magii, už od prvního ročníku měli lektvary a obranu spolu se Zmijozelskými.
   Volná místa byla už jen v první lavici, tak si sedli a vydělali si učebnice, brky, pergameny a hůlku. Věděli, že když je učí Lupin, tak ji určitě využijí. Harry si navíc vytáhl ještě knihu, kterou si přibalil, otevřel ji a zabral se do čtení.
   Ron nevěřil vlastním očím. Harry si čte a takovou knihu, to snad není možný.
   „To myslíš jako vážně kamaráde?“ nedalo to Ronovi. Harry se jen po něm zběžně podíval a pokračoval dále, když stále cítil, jak na něj Ron zírá, odpověděl: „Jestli myslíš tloušťku knihy, tak není moc tlustá, pokud ale myslíš, že vůbec čtu, tak by si měl začít taky, z knih se toho dost dozvíš a hlavně naučíš.“ Hermiona jen vytřeštila oči, toto opravdu nečekala a už vůbec ne od Harryho.
   To už vstoupil do třídy profesor Lupin, třída ztichla a čekala, co se bude dít. Harry jen pozvedl hlavu od své četby a kývnul Remusovi na pozdrav. Lupin začal hodinu tím, že jím vykládal, jak se budou učit neverbálně čarovat štíty a některá útočná kouzla, Harry jen vzal do ruky brk, podíval se na něj, postavil na pergamen a dál se věnoval své knize. Ron, Hermiona i Remus na něj zírali, přeci jen si číst v hodině jinou knihu, když profesor přednáší látku, je vrchol všeho.
   „Harry, já sice vím, že jsi měl na NKÚ vynikající plus, ale přeci jen bys mi mohl věnovat pozornost,“ nedalo to už Remusovi. Harry pozvedl hlavu od své knihy, podíval se Lupinovi přímo do očí a řekl: „Můžu vám, pane profesore zopakovat, co jste až doposud řekl, jestli je to vaše přání.“ Lupin nevěděl, co si má myslet, věděl, že Harry nikdy nelže, ale také si celou dobu četl, rozhodl se, že mu bude věřit i teď.
   „Dobře, Harry, věřím ti,“ reagoval Lupin na Harryho slova a dál si ho radši nevšímal. Další hodinu měli procvičování, Harry si stále četl a jen sem tam zvedl hlavu, jak se spolužákům daří ve vytvoření štítu Protego neverbálně. Po třídě se rozléhalo sem tam špitání, jak se to studenti snažili obejít. Někteří vypadali jako rozhněvaní krocani, jak se snažili nepromluvit. Harry je litoval, sám dobře věděl, jak je těžké neverbálně kouzlit a to měl na to vlohy. Už dávno pochopil, že musí mít čistou hlavu, být uvolněný a jen tak jako by si jen představil, co chce vyčarovat. Remus Harryho sledoval, co bude dělat, ale když viděl, jak si stále jen čte a sem tam zvedne hlavu a koukne se po ostatních, divil se tomu. Harry měl rád vždy tyto hodiny, a byl v nich dobrý, snažil se a teď si jen čte. Nechápal to, sám dobře věděl, jak v minulosti Harry nenáviděl učení, úkoly a knihy všeobecně. Hledal někde toho starého Harryho, ale i v jeho očích bylo poznat, že se změnil, stálý úsměv na tváři, ale málokdy se promítl do očí. Zůstával klidný i v situacích, kdy jindy by zdemoloval, na co by přišel. I to jak se vyhýbal svým přátelům, bylo zarážející, měl by si s ním zkusit promluvit, co se děje. 
   Malfoye už začalo štvát, že si Potter jen čte a vůbec necvičí. Navíc s ním potřeboval mluvit a nevěděl jak. Proto se rozhodl, že na něj zakouzlí nějakou kletbu, ale takovou aby profesor nemohl říct, že mu ublížil. Namířil na něj a tiše zašeptal Expeliarmus. I když to šeptal, pár studentů ho zaslechlo a mezi nimi byl i profesor a sám Harry. Aniž by se moc namáhal, vzal Harry svou starou hůlku, co měl na vyučování, vykouzlil Protego, aniž by promluvil a stihl ještě vyslat taktéž neverbálně Expeliarmus na Draca. Celá třída zůstala hledět na ty dva, nikdo nečekal, že Harry vyčaruje neverbálně štít, když si to vůbec nezkoušel a ještě odzbrojí Malfoye taky neverbálně. Lupin sice věděl, že je Harry dobrý, ale přeci jen nečekal, že se mu bude dařit neverbálně kouzlit.
   „Draco Malfoyi, kdo druhému jámu kopá, sám do ní padá. Příště se snaž víc,“ povídá Harry Dracovi a podává mu jeho hůlku. Usednul zpět na svou židli, zvednul svou knihu a pokračoval dál ve čtení, jako by ho nic nevyrušilo. Ke konci hodiny zadal Lupin všem domácí úkol a požádal Harryho, jestli by si s ním mohl promluvit.
   „Jistě, ale teď bych měl jít na další hodinu, pokud nemám přijít pozdě. Bude stačit, když si promluvíme po vyučování?“ odpovídal na otázku Harry.
   „Ano samozřejmě, Harry, utíkej, ať nepřijdeš pozdě,“ řekl Lupin, Harry se otočil a zamířil na další hodinu, což byly formule. Kratiknot, už ze včerejšího dne věděl, že Harry si bude psát úkol a výklad, místo cvičení bude číst, protože ne všichni zvládli včera Wingardium Leviosa, tak pokračovali a ostatním přidal Incendio.
   Harry zakouzlil svůj brk, udělal si úkol do Obrany a pokračoval ve čtení knihy, tam kde skončil v Obraně. Na konci hodiny ukázal Kratiknotovi Incendio, sbalil si věci a vydal se na oběd.
   Opět ho rychle do sebe naházel, než se síň stačila zaplnit a vypadl. Hermiona s Ronem nechápali, kam tak chvátá, jindy tu seděl a vybavoval se, teď zdrhá dřív, než se síň stačí naplnit.
   Hermioně to vrtalo hlavou a rozhodla se, že si o tom s Harrym promluví, stejně je toho víc, co chtěla, aby jí vysvětlil.
   Harry zatím šel na pozemky, mířil k jezeru, kde si sedl pod strom a pokračoval ve studiu své knihy. Když byl čas, vydal se ke skleníkům, kde čekal na Rona s Hermionou, ti přišli na poslední chvíli, ještě zaslechl, jak Hermiona Ronovi vyčítá, že je nenasytný.
   Společně vešli dovnitř a zaujali místo u jedné lavice, kde měli přesazovat úponici jedovatou. Hermiona zahájila rozhovor. Věděla totiž, že tady jí nikam neuteče.
   „Harry? Dnes ráno si opět nebyl v posteli a na snídani si nás jen minul, děje se něco? Nebo udělali jsme ti něco? Včera si řekl, že budeš v knihovně a nebyl si tam, přišel si na večerku a zapadl si k sobě do pokoje, jsme tvoji kamarádi, nám se můžeš svěřit, chceme ti pomoct. Harry neodháněj nás od sebe,“ končila Hermiona už se slzami v očích. Angel právě Harrymu říkal, že by si měl s přáteli promluvit a říct jim tolik pravdy, kolik může, zbytek bude muset zamlžit.
   „Mio, ráno chodím běhat a cvičit, jestli chcete, můžete se přidat ke mně, rád uvítám společnost. Jídlo je trochu jiná záležitost, bohužel mám problém, který se snažím vyřešit a než to zvládnu, budu muset jíst, tak jak jím. Je pro mě teď nebezpečné zůstávat v plné síni, proto chodím brzy anebo pozdě, až je tam méně lidí. Včera jsem objevil jedno místo, kde je klid, zdržel jsem se tam, omlouvám se, někdy vás tam vezmu, o prázdninách bych vás mohl vzít, i tam kde jsem byl v létě. Já vás nechci odhánět, je mi líto jestli vám to tak přijde, bohužel změnil jsem se, jak jste sami poznali, mám rád svůj klid, knihy a studium. Můžeme se učit spolu, u tebe problém nevidím, Mio, bohužel u Rona si jistý nejsem,“ domluvil Harry.
Ron s Hermionou na sebe pohlédli, „Harry, já s tebou budu chodit ráno cvičit, jen to učení fakt nevím, nechceš toho po mě moc? A navíc co famfrpál? Jsi nejlepší chytač století,“ začal Ron.
   „Ale, Rone, Harry má pravdu i ty bys měl začít víc studovat, vůbec by ti to neuškodilo. A běhat budu chodit s vámi, myslím, že mi to jen pomůže a navíc, alespoň uděláme něco pro své zdraví. Hm, Harry? Ron má, ale pravdu, co famfrpál?“ přidala se hned Hermiona.
Ke konci hodiny, dostali úkol, Harry jim ještě rychle řekl, že musí za Lupinem a sejdou se ve společence, kde si udělají úkoly na zítra. A domluví se dál, co a jak. Ron se nabídl, že mu zrovna vezmou tašku a ať je doběhne. V hale se rozdělili, Harry zamířil za profesorem a jeho kamarádi do společenské místnosti začít psát úkoly, přeci jen měli nějaké navíc, co měl už Harry vypracované.

   Harry, zaklepal na dveře kabinetu profesora Lupina.
   „Dále,“ ozvalo se. Harry tedy vstoupil dovnitř, pozdravil a přistoupil ke stolu, kde seděl Remus.
   „Ahoj, Harry, nestůj a posaďme se, třeba sem ke krbu,“ zahájil rozhovor Remus. Když tak oba učinili, Remus pokračoval: „Mám pocit, že je asi zbytečné se ptát, kde jsi byl celé prázdniny. Harry, dnes jsi mi ukázal, že umíš kouzlit neverbálně, aniž by sis to zkoušel na hodině, čteš si tam a přeci víš, co profesor říká. Jak jsem se u oběda dozvěděl, děláš to na všech hodinách. Jak je to možné?“
   „Profesore…,“ začal Harry, když mu do toho vpadl Lupin, „když jsme o samotě nebo s tvými přáteli tak mi tykej.“
   „Dobře, Remusi, kde jsem byl o prázdninách, to máš pravdu, ti říct nesmím. Přes prázdniny jsem nelenil a studoval jsem, jedním z mnoha oborů bylo neverbální kouzlení, zkoušel jsem to jen na kouzla, co jsme brali ve škole, proto nemam problém, je vyčarovat bez zkoušení. Učebnice jsem taky dávno přečetl, tak že si teď beru různé knihy a ty čtu, abych se na hodinách nenudil,“ odpověděl Harry, jen si nechal pro sebe, že umí daleko víc kouzel i takových, co Remus ani neví, že existují.
   „Dobře, Harry, jen mě to zajímalo, nemyslel jsem tím něco špatného. Mám o tebe strach, zbyl jsi mi už jen ty,“ pokračoval Lupin.
   „To je v pořádku, Remusi, jestli je to všechno, můžu jít? Musím si ještě udělat úkoly a čeká na mě Ron s Hermionou,“ ptal se Harry.
   „Ano samozřejmě, můžeš jít, kdyby něco tak jsem tady pro tebe, Harry, můžeš za mnou přijít kdykoliv.“ S těmito slovy vyprovázel Harryho ze dveří. Harry už byl dávno pryč, když Remus ještě stál mezi dveřmi, rozhovor s Harrym ho sice trochu uklidnil, ale přeci jen nic moc se nedozvěděl.
   Harry dorazil do klubovny, sedl si vedle svých přátel a začal pracovat na svých úkolech.
   „Co tě Lupin chtěl?“ ptal se Ron, očima skloněný stále nad pergamenem.
   „Kde jsem byl o prázdninách a také jak dokáži kouzlit bez zkoušení, a že si stále čtu na hodinách,“ odpovídal Harry a brk se mu jen míhal na pergamenu. Z prázdnin měl toho spousty nastudovaného do obrany, takže nepotřeboval ani knihu, bylinkářství bylo trochu o něčem jiném, tam měl projité jen učebnice, řekl si, že bude muset najít něco ve své knihovně a řádně si to nastudovat, je to třeba i k hodinám lektvarů. I když Hermiona s Ronem si začali dělat úkoly dříve, Harry je měl vypracované první a začal si číst ze své knihy, než skončí i oni. Hermiona, která se přeci jen ráda učila a četla knihy, skončila s předstihem nad Ronem, protože se tak nějak potichu dohodli, že počkají i na toho posledního, pozorovala Harryho.
To už konečně skončil i Ron, Harry zavelel, aby si šli nachystat učebnice na zítra, a prý něco podniknou. Tak i udělali, sešli se opět v klubovně. Harry je vzal do KNP, chtěl si s nimi popovídat, než je zavede do své komnaty.
   Když přišli před KNP, Harry myslel na pokoj, kde by se dalo příjemně popovídat, a aby je nikdo nemohl poslouchat a vyrušit, poté přešel třikrát kolem stěny a objevily se dveře. Po vstoupení do místnosti, spatřili tři křesílka před krbem a každý hrníček s čokoládou na stolečku, který byl mezi křesílky.
   Všichni se usadili a Harry začal: „Z našeho rozhovoru na bylinkářství jsem pochopil, že chcete dělat všechno se mnou,“ odmlčel se Harry a podíval se po těch dvou, když ti dva kývli na potvrzení Harryho slov, tak pokračoval, „dobře tedy, příští víkend se jde do Prasinek, dám vám seznam, co všechno bude třeba koupit. Já tam nepůjdu a vy se vrátíte hned po nákupu za mnou, budeme mít toho spousty na práci. Ráno vás čekám v šest hodin ve společence ve sportovním oděvu nebo v něčem pohodlném, co vám nebude překážet při běhání a cvičení, na nikoho se nečeká, když tam nebudete, beru to tak, že se ke mně přidáte až na snídani. Do jídelny dorazíme pár minut před osmou, kde se, Rone, rychle nasnídáme a opustíme síň, vyzvedneme si tašky a odebereme se na hodiny. To je k zítřku. Učení bude probíhat v několika fázích, po vyučování vypracování všech úkolů do školy, odejdeme na mé tajné místo, kde studium bude pokračovat. K tomu co se učíme ve škole, přibudou pro někoho i jiné předměty. Pro tebe, Rone, lektvary, které teď nemáš na rozvrhu, dál nás Hermiona naučí základy run, abychom mohli pokračovat v náročnějším studiu. Pak vás čeká nitrobrana a nitrozpyt, cvičení s mečem, náročnější kouzla z neutrální a bílé magie, přeměňování a spoustu dalšího. Abyste mohli pokračovat ve vyšších stupních, a drželi se mnou krok, očekávám od vás, že budete mít nastudovány své knihy pro 6. ročník a ty navíc Rone i lektvary. Vidím, Rone, že chceš protestovat.  Ne uděláš to, co říkám, Rone, a neboj, zbude čas i na famfrpál. Pro tebe, Mio platí, že se naučíš létat na koštěti. Vím, máš strach z výšek, ale na tom zapracujeme. Pokud chcete být v blízkosti mé osoby, je třeba, abyste nebyli jen dobří, musíte být ještě lepší jako skvělí, jsem časovaná bomba, kterou ohrožuje ten Hadí ksicht. Teď je čas jít na večeři, jídelna už bude skoro prázdná, pak to vezmeme přímo na mé místo a vysvětlím vám další věci. Pokud nesouhlasíte s něčím, co jsem teď řekl, máte poslední možnost se ozvat, pak už jen očekávám, že uděláte co, vám řeknu,“ s tím Harry skončil a čekal, co mu na to řeknou jeho přátelé. Ti na něj jen zírali a poslušně kývli, věděli, že má pravdu a navíc chtěli být s ním i za cenu toho, že budou makat jako šrouby.
   „Dobře jdeme na večeři,“ rozhodl Harry.

   Brumbál už Harryho vyhlídal i s jeho přáteli, chtěl s ním mluvit, už se nebude pokoušet mu vniknout do hlavy, věděl, že Harryho varování musí brát vážně, Harry totiž nikdy nelhal. Už byl skoro konec večeře a ti tři nikde, síň už byla skoro prázdná, když se ti tři objevili, zasedli ke stolu a začali večeřet. Viděl, jak k jejich skupince přistoupila Ginny Weasleyová a něco jim říká, ale na tu dálku nevěděl co.
   „Kde jste byli vy tři, všude jsem vás hledala. Doufám, že neopouštíte hrad, je to nebezpečné a mamce by se to určitě nelíbilo,“ promluvila na ně Ginny. Harry zvedl zamyšleně hlavu a podíval se na ni, v duchu promluvil k Angelovi.
   „Asi bychom ji měli vzít do party, je sice mladší, ale šikovná a navíc je také v nebezpečí, je to moje kamarádka a Ronova sestra a mám pocit, že by se nám stejně pletla pod nohy.“
   „To máš úplně pravdu, určitě bude lepší, když o ní budeš vědět,“ odpověděl mu Angel.
   „Hm, Ginn, myslím, že je na čase, abychom tě přibrali do naší malé party, sice jsi o ročník níž a budeš to mít tedy trochu těžší, ale myslím si, že jsi chytrá a zvládneš to, pokud tedy chceš,“ říkal Harry, té jen zazářily očka, a horlivě kývala hlavou. Bude s Harrym a třeba si jí konečně všimne.
   Hermiona s Ronem zvedli překvapeně své oči od jídla, Ron už chtěl něco namítat, když ho Harry přerušil: „Je to tvoje sestra a moje kamarádka, je stejně v nebezpečí, bude jen lepší, když se naučí bránit a budeme ji mít na očích, navíc je, Rone, chytrá a šikovná. Ginn, počkej na nás, až dojíme, pak vás všechny někam vezmu a domluvíme ostatní podrobnosti, jo ještě bych zapomněl. Zítra v šest ráno ve společence ve sportovním, jdeme běhat a cvičit na nikoho se nečeká. Zbytek ti vysvětlí Hermiona, nechci se tu opakovat,“ domluvil Harry a pokračoval dál v jídle. Když dojedli a zvedali se všichni k odchodu, zavolal na Harryho Brumbál.
   „Harry, můžeš na chvíli? Potřeboval bych si s tebou promluvit, tví přátelé určitě na tebe rádi počkají.“
   „Počkejte na mě v klubovně, ty, Mio, zatím vše Ginn vysvětli, snad se tam dlouho nezdržím,“ to už se vydal Harry za Brumbálem do ředitelny.
   „Potřeboval jste něco, pane řediteli?“ začal rozhovor Harry.
   „Jen jsem chtěl vědět, jak se ti daří, kde jsi byl o prázdninách, proč se vyhýbáš svým přátelům, a jak ti to jde ve škole,“ odpověděl Brumbál.
   „Mám se dobře. Kde jsem byl, vám říct nesmím. Jak jste viděl, tak s přáteli jsme v pohodě a ve škole to vcelku jde,“ zodpověděl všechny ředitelovi otázky jednou větou Harry.
   „Pokud je to všechno, pane řediteli, mám ještě nějaké úkoly a také na mě čekají přátelé.“ Harry už byl na odchodu a ředitelovi nezbývalo nic jiného, než se spokojit s tím, co Harry řekl a propustit ho. Jen si slíbil, že ho bude pečlivě sledovat.

   Hermiona zatím zopakovala Ginny všechno, co jím Harry říkal v KNP. Ta měla jen oči navrch hlavy, došlo jí, co tím Harry myslel, když říkal, že to bude mít těžší, když je o ročník později. Znamenalo to, že se musí naučit knihy pátého i šestého ročníku a navíc bude tento rok skládat NKÚ. Bude to fuška, navíc ještě spoustu dalšího učení, jak tak poslouchala, co chce všechno Harry dělat. Ale snad jí pak nějak pomůžou se doučit látku na NKÚ, v těch informacích si totiž neuvědomila, že to bude umět. Přeci jen bude o ročník nahoru, pokud se naučí všechno, co po nich Harry bude chtít. Hermiona akorát končila, když přišel Harry.
   Kývl na ně a vydal se ven z klubovny. Venku počkal, až vyjdou všichni tři. Upozornil je, ať jdou za ním a jsou potichu, že jím dá znamení, až budou moct mluvit. Všichni jen kývli, že ano a už následovali Harryho. Divili se, kam jdou, když spatřili, že se zastavil před obrazem. Už se nadechovali, že něco řeknou, zastavilo je jen zakroucení Harryho hlavy a prst na ústech. Harry nadzvedl obraz, a otevřel dveře, koukali na to vyjeveně, ale pokračovali dál za Harrym, který mířil neomylně na konec chodby, kde nebyly žádné dveře. Jaký byl jejich údiv, když Harry jen mávl rukou a něco zašeptal, nebylo mu rozumět, a opět se objevily dveře. Harry je otevřel a vpustil své kamarády dovnitř a zavřel za nimi.
   „Teď už mluvit můžete, vítejte v mých osobních komnatách, dovnitř se můžete dostat jen se mnou, ven kdykoliv,“ řekl Harry hned po zavření dveří. Ti tři se na nic nezmohli, jen na něj hleděli jako na svatý obrázek.
   „Pojďte dál, provedu vás tady,“ a už je vedl do obýváku, kde Hermiona spatřila knihovnu, která není ani v Bradavicích, očička jí zářila jako korálky.
   Dále jím ukázal pracovnu a ložnici, kde jim řekl, že by byl rád, aby tam nechodili, a pak je vedl do místnosti, která byla úplně prázdná. Kde jim vysvětlil, že místnost se mění jako KNP, a tady bude probíhat jejich praxe ze všech předmětů, co budou probírat jak ve škole, tak i samostudiem.
   Těsně před večerkou odešli všichni do klubovny, rozloučili se a Harry ještě jednou připomněl, že ráno tady. Zamířil do své postele, byl už opravdu unavený, stačil jen říct Angelovi dobrou noc a spal, jako když ho do vody hodí.
Žádné komentáře