Arwenčiny fantazie

Můj sen, má fantazie, mé království - chci se s tebou o to podělit, pokud máš zájem...

Harry Potter a Řád Bílého Cherubína (dokončeno)

Kapitola 12 – Soukromé hodiny začínají a ovládnutí nabyté moci

Kapitola 12 – Soukromé hodiny začínají a ovládnutí nabyté moci

   Ron otevřel oči a honem překontroloval Harryho, měl strach, že zaspí. Když viděl Harryho, jak ještě spí ve své posteli, oddechl si. Bohužel mu to nevydrželo dlouho. Harry právě otevřel oči a začal se oblékat do sportovního oblečení. Ron si jen povzdechl a napodobil Harryho. Oba scházeli do klubovny, jestli tam děvčata už nejsou.
   Hermiona přišla k Ginny už oblečená, nechtěla by zklamat Harryho. Ginn už byla také nachystaná, a tak se vydaly do klubovny čekat na kluky.
   Když Harry viděl, že jsou všichni, řekl jim, ať ho následují a vydali se pomalým klusem na pozemky. Tam jim sdělil, že si dají tři kolečka kolem Bradavic a pak nějaké cviky. Ron na něj hleděl, jestli to myslí vážně.
   „Víš, jak jsou ty pozemky veliký?“ nedalo to Ronovi vyjádřit svou nespokojenost.
   „Vím, Rone, buď rád, že jsou to jen tři kolečka, běhávám jich 10, ale že je to pro vás po první, tak si dáme jen tři,“ odvětil mu na to Harry. Na to už nikdo nereagoval, jen si povzdechli. A tak začali běžet, první kolečko se dalo, druhý už šlo stěží, na třetím si mysleli, že duši vypustí. Jen Harry byl v pohodě, byl na takové cvičení zvyklý. Když měli všechny tři kolečka za sebou, Harry jim řekl, že teď si každý udělá 30 dřepů, 10 kliků, 10 sklapovaček, a nakonec jim ukázal pár cviků na protáhnutí, sám těch cviků dělal samozřejmě víc. Jak skončili, Harry jen zkontroloval hodiny, jestli si stihnou ještě zacvičit s mečem. Bohužel bylo už dost hodin, přeci jen jeho tři kamarádi nebyli na tak náročný program připraveni, jen si povzdechl a zavelel jít do sprch, za dvacet minut opět v klubovně a jde se na snídani.
   Ti tři šli jen, sotva co noha nohu mine. Po sprše byli přeci jen jakž takž čilí a také pořádně hladový. Harry čekal, až se sejdou všichni, aby mohli vyrazit na snídani, byl pro něj nejvyšší čas.
   Na snídani dorazili tedy všichni společně, usadili se, každý si nabral něco k jídlu. Ti tři spíš usínali u toho, jak byli zmožení, jen Harry jedl normálně. Najednou se začal smát, když viděl, jak Ron málem spadl do talíře. I učitelský sbor měl co dělat, aby se nerozesmál, stalo se totiž nepsaným pravidlem, že všichni se nenápadně dívali po Harrym. Všem vrtalo hlavou, co ti tři dělali, že teď usínají, jen Harry jak se zdá, neměl žádný problém. Začala se plnit síň a profesoři viděli, že Harry něco říká svým kamarádům a zvedá se k odchodu, ti jako jeden muž se zvedli taky a následovali ho, i když toho moc nepojedli. Bylo zajímavé sledovat, že se k jejich trojčlenné skupince přidala i nejmladší Weasleyová.
   „Máme ještě chvíli čas, vyzvedneme si každý svou tašku. Upozornění pro vás, po vyučování první napsat úkoly, to platí i pro tebe, Ginn, nevím, jaký máš rozvrh. Až budeme mít úkoly, budeme se věnovat další činnosti, tím myslím, že pokud někdo skončí dřív a někdo z naší čtveřice bude chybět, budeme se věnovat svým učebnicím, abychom mohli pokračovat v další výuce,“ ještě rychle sděloval Harry, než se každý rozejde na své hodiny.
   A tak Ginny zamířila do své učebny, a ti tři měli společnou hodinu, opakovalo se, co předchozí dny, Harry si začaroval brk, který psal za něj poznámky z hodiny, a buď si dělal úkoly, nebo si četl. Své ukázky kouzel prováděl, vždy na konci hodiny. Výjimka byly jen lektvary, když vařili nějaký elixír, ten dělal hned, jak dostal zadání. Obyčejně končil mezi prvními k zlosti svého profesora, jeho elixíry byly totiž bezchybné. Nechápal, kde se to Potter naučil.
   Na oběd byli domluvení, že půjdou mezi posledními, sice nevěděli proč Harry nemůže do plné síně, ale jeho přání respektovali a věřili, že jim to jednou řekne. Opět zapadli do svých učeben, kde si odseděli zbytek vyučování. Sešli se postupně v klubovně, kde se hned pustili do svých úkolů, Harry si ještě skočil do knihovny pro knihu Runy pro začátečníky, chyběl mu totiž už jen úkol z poslední hodiny a učebnice měl dávno přečtené, tak aby se nenudil a zkrátil si čekání na spolubojovníky. Když i ten poslední ze čtveřice dopsal svůj úkol, rozhodl Harry, že půjdou do jeho soukromých komnat, aby je nikdo nerušil. Tam jim Harry osvětlil, že se první naučí nitrobranu, než budou pokračovat. Vysvětlil jim, že není nutné nemyslet na nic, jak si zpočátku myslel z hodin z minulého roku od Snapea, ale spíš začít myslet jen na jednu určitou věc, která pak zapříčiní, že nebudou myslet už na nic. Sám jim prozradil, že on myslí na oheň a ztrácí se v jeho plamenu, aby tedy každý popřemýšlel, na co bude myslet, než to začnou zkoušet. 
   Ginny se rozhodla, že jí bude vyhovovat voda v podobě padajícího vodopádu. Hermiona usoudila, že si představí leknín, do kterého se uzavře. Ron se chvíli zamyslel a pochvíli řekl, že zkusí vítr, který bude prohánět oblaka po modrém nebi. Harry přikývl, a poradil jim ještě, aby si utvořili tedy určitou představu a do ní se začali ponořovat, až nebudou myslet na nic jiného, on pak prý na ně vyzkouší Legillimens, aby věděli, jak jsou daleko. Uběhl nějaký čas a Harry začal s Hermionou, byla překvapena jeho vpádem a nevěděla, co má dělat, nečekala to, myslela si, že ji upozorní.
   „Mio, ani Voldemort se tě nebude ptát, jestli už máš mysl uzavřenou, ze začátku to bylo dobré, skoro se ti to už povedlo, ale nenechej se vyvést z míry a stále mysli, na svou představu a příště se mě snaž dostat z hlavy,“ upozorňoval ji Harry na chyby. Ron s Ginn naslouchali a snažili se zapamatovat si a vzít k srdci, co teď řekl Harry Hermioně, věděli, že je nechce shazovat nebo ponižovat, ale naučit je si skrýt své pocity a bránit se před nepovolanými vetřelci.
Po nějaké době Harry rozhodl, že nitrobrany bylo více než dost, jen je upozornil, aby cvičili, že je bude zkoušet bez upozornění, aby je nikdy nikdo nepřekvapil.
   Přikročí k další lekci, pustí se do lektvarů, kvůli Ginny začnou s lektvary od prvního ročníku a budou postupovat až k šestému, odešli do vedlejší místnosti, která se změnila v laboratoř. Byly tam čtyři lavice a na nich kotlíky, hned vedle měli učebnice a přísady. Harry s Hermionou pomáhali Ronovi s Ginn, upozorňovali je na chyby. Harry také všem doporučil, že je dobré si přísady nachystat dříve, než začneme elixír vařit a rozložit je kolem kotlíku v jakém pořadí se budou přidávat, je pak menší šance, že se na něco zapomene nebo když je někdo vyruší zapomenou u kterého kroku byli. Když tak učinili, zjistili, že opravdu to usnadňuje práci a je opravdu menší pravděpodobnost, že na něco zapomenou. Takto se bavili až do večeře, kdy je Harry upozornil, že by se měli jít najíst.
   Brumbál byl už neklidný, kde jsou ti čtyři nebelvířané, ať se zeptal kohokoliv, nikdo je neviděl a na večeři také ještě nedorazili, bylo to velmi podivné. Pokud se neobjeví, dá je hledat, rozhodl se. To už se ale naše skupinka usazovala u stolu a nabírala si jídlo, tiše mezi sebou probírali, jak jim ten den utekl. Harry ještě na ně kývl, že do večerky se vrátí do jejich nové učebny a procvičí si další předmět. Věděl, že je nejvyšší čas je učit i s meči. Všichni čtyři do sebe naházeli, co si nabrali, a to dokonce i Ron si pospíšil se svou večeří a směřovali pryč ze síně, mířili zrovna s Harrym k němu.
   Harry je hned odvedl do učebny, která teď vypadala úplně jinak. Ukázal jen na čtyři dřevené meče, aby si každý jeden vzali, a už jim začal vysvětlovat výchozí pozici, obraný a útočný postoj, jak mu jej o prázdninách vysvětlil Godrik. Vysvětlil, že budou cvičit první každý ve dvojicích, a postupem doby pak trojice na jednoho, aby nebyli zaskočeni, kdyby je někdy něco napadlo. Dále jim vysvětloval, že budou cvičit s dřevěnými, aby si neublížili, a až se zdokonalí, pořídí si ostré meče. Sám byl rozhodnut, že jim je dá jako dárek k vánocům. Do té doby by už měli umět s nimi dobře zacházet.
   Harry zkontroloval čas a vyzval je k odchodu, byl nejvyšší čas, aby se stihli vrátit před večerkou na svou kolej, kdyby někoho napadlo je kontrolovat. V klubovně jim připomněl, aby nezapomněli procvičovat nitrobranu a zítra v šest jdou opět cvičit, pak už se chlapci rozloučili s dívkami a unavená čtveřice zalehla.
   Ron byl tak unavený, že si zapomněl zatáhnout i závěsy, dnešek byl pro něj dost náročný. Děvčata na tom nebyla lepší, cítily, jakoby je přejel parní válec a nedovedly si představit, že mají jít zítra zase běhat. S posledním povzdechem se zachumlaly do svých dek a už nevěděly o světě.

   Ráno začalo úplně stejně jako předchozí den, sešli se v klubovně a vyrazili na pozemky, běh, posilování a uvolnění svalů.
   Snídaně, vyučování, oběd, zbytek hodin a vypracování úloh. Nakonec odešli do tajné komnaty, kde opět procvičili nitrobranu. Harry je přezkoušel z učiva, co budou brát letos.  
   Hermiona pak naopak přezkoušela Harryho, vyrobili si všichni dva lektvary z nižších ročníků, každý si pak vybral knihu s tématikou, která je zajímala.
   Znenadání se ozval Harry: „Potřeboval bych od jednoho z vás pomoc, jedná se o ten můj problém s jídlem.“ Všichni zvedli hlavu od svých knih a nabízeli se, že každý z nich mu rád pomůže.
   „Jen jeden prosím a ostatní do vedlejší místnosti, myslím, že se k tomu bude hodit nejlíp Hermiona. Ginny a Rone, můžete na chvíli vedle?“ obrátil se na sourozence. Oba přikývli a zvědavě odcházeli do učebny, která se podobala na obývák, kde si vzali učebnice pro jejich ročník a soustředili se na učení.
   „Mio, zkus na něco myslet, nebo si v duchu čti. Musím něco vyzkoušet, a pak ti řeknu, co bude dál, ok?“
   „Dobře, Harry, můžeš,“ odpověděla Hermiona a začetla se do knihy, jak si Harry přál. Harry ještě chvíli počkal, až byl přesvědčen, že Hermiona je začtená a začal povolat své hradby nitrobrany, asi u druhého stupně se zastavil a zjistil, že mysl dokáže kontrolovat, tak aby neslyšel, na co Hermiona myslí, když nechce.
   „Hermiono, ok můžeš přestat, teď ještě bych potřeboval, abys myslela na něco konkrétního třeba o mně. A tu jednu větu si pak opakovala několikrát dokola,“ poprosil ji Harry.
Hermiona začala myslet na jednu větu: „Harry se strašně změnil, co byl přes prázdniny bez nás.“ Hm, i když se Harry snažil neslyšet, na co Hermiona myslí, zjistil, že jak se to týká jeho, je to jako by mluvil někdo k němu nahlas.
   „Ok, Mio, já teď zavolám i ty dva a vyzkoušíte to najednou,“ promluvil Harry.
   „Rone, Ginny, můžete za námi,“ volal na sourozence Harry, cestou jim vysvětlil, co po nich chce. Zjistil, že opravdu, když chce tak slyší myšlenky dotyčného, kterého si vybere, ale když někdo myslí na něj, je to pro něj jako by to vyslovil nahlas, což bylo stále lepší, jako slyšet úplně všechno.
   „Díky moc přátelé, problém vyřešen, a teď bych vám měl asi říct, co jsem tu vlastně nacvičoval. To ráno po uvítací hostině jsem zjistil, že jsem empatik a telepat, nevím z jakého důvodu se tato schopnost projevila až teď. Myslel jsem, že se zblázním, tolik myšlenek najednou se vám začne honit v hlavě, radost, bolest, smutek je to opravdu k zbláznění, proto jsem musel mít nitrobranu neustále zapnutou na nejvyšší stupeň a jíst, kdy tam bylo nejmíň lidi. Tento problém, jste mi teď pomohli vyřešit. Naučil jsem se, jak infiltrovat cizí myšlenky, jen jedna věc bohužel nejde. Pokud někdo myslí přímo na mě nebo v duchu ke mně mluví, slyším to jako by to vyslovil nahlas,“ vysvětloval svým přátelům, kteří ho pozorovali s očima dokořán.
   „Hm, teď mě také napadá, že se budeme moci spolu spojit v duchu, až zvládnete nitrobranu, naučíte se nitrozpyt. Potom bude možné spolu mezi sebou komunikovat v myšlenkách – se mnou už můžete vlastně i teď, pokud na mě budete mluvit v duchu a já budu na blízku, tak vás uslyším,“ usmíval se Harry, který měl radost, že budou mít výhodu. Už bylo spoustu hodin, a tak se vydali na večeři.
   Usedli ke stolu, když napadlo Rona, že vyzkouší Harryho, zamyslel se a v duchu promluvil: „Harry, půjdeme dnes trénovat s mečem?“ Moc nevěřil, že mu Harry odpoví, jaké bylo jeho překvapení, když ve své hlavě slyšel Harryho hlas: „Samozřejmě, Rone.“ To Ron nevydržel a zvednul hlavu k Harrymu.
   „Dobrý, Harry, nevěřil jsem ti, když jsi nám o tom říkal, že je něco takového možné, ale teď už ti věřím. Bude to super.“ Harry jen kývl, že bere na vědomí. Holkám došlo, o čem Ron mluví, proto se na nic neptali. Najednou se jim rozeznělo v hlavě: „Počkejte na mě, musím si ještě promluvit s Brumbálem, pak jdeme cvičit s mečem.“ Všichni tři přikývli, že rozumí a zůstali sedět, když se Harry zvedl. Brumbál je pozoroval už delší čas, moc dnes nemluvili a dokonce přišli, i když ještě síň nebyla prázdná, jak bylo u nich poslední dobou zvykem. Velice se divil, když viděl, jak Harry jde k profesorskému stolu.
   „Pane profesore Brumbále, můžu si s Vámi promluvit?“ začal Harry.
   „Ale jistě, Harry, co potřebuješ?“ Usmíval se dobrosrdečně Brumbál.
   „Potřeboval bych, pane profesore, povolení k opuštění školy v sobotu místo Prasinek, chtěl bych zajít na Příčnou do banky, nezdržel bych se dlouho,“ přednášel Harry svou řeč.
   „Hm, Harry, je to dost nebezpečné, rozhodně bys tam nemohl jít sám. Museli by tě doprovázet minimálně dva bystrozoři, jestli za těchto podmínek souhlasíš, pak nevidím důvod, proč bys nemohl,“ odpověděl mu Brumbál. Harry souhlasil, stejně měl už plán, jak si vyřídit všechny věci, co tam bude potřebovat bez toho, aby měl někoho za zadkem. S tím se s Brumbálem rozloučil a odešel se svými přáteli do jejich tajné komnaty. Kde zrovna začali cvičit s dřevěnými meči. Pak jenom unavení se stihli osprchovat a zalehnout do svých postelí.

   „Severusi, můžeš jít na chvíli se mnou?“ ptal se Brumbál Snapea.
   „Jistě, pane řediteli,“ odpověděl Snape. Zvědav, co mu ředitel může chtít.
   „Byl za mnou Harry a chce jít místo Prasinek na Příčnou, dal jsem mu svolení, pokud ho budou doprovázet dva bystrozoři, odkývl mi to. Ale mám na tebe prosbu – chci, aby sis vzal neviditelný plášť a nespustil ho z očí. Nebude o tobě vědět, než přijde sem, budeš už pod ním a pak se jen odletaxujete do Děravého kotle. Zajímalo by mě, jestli nechce ještě něco jiného jako jenom do banky. Vím, že Vaše vztahy jsou trochu napjaté, ale je to pro nás klíčová postava, sám to dobře víš,“ domluvil Brumbál.
   „Dobře, řediteli, když myslíte, že je to potřebné, udělám to.“ Souhlasil neochotně Snape. A s tím se rozešli, každý po svém.
Žádné komentáře