Arwenčiny fantazie

Můj sen, má fantazie, mé království - chci se s tebou o to podělit, pokud máš zájem...

Harry Potter a Řád Bílého Cherubína (dokončeno)

Kapitola 15 – Svátek všech svatých a záchranná mise

Kapitola 15 – Svátek všech svatých a záchranná mise

   Čtveřici čas plynul velmi rychle v jejich už zaběhlém programu. Draco uklidněn Harryho slibem, se také více soustředil na učení, vždyť měl zajištěnou ochranu.
   Hermiona už je naučila základy run. Lektvary jim nedělaly také problémy, připravovali už poslední lektvary z učebnic. Mečem cvičili už dva na jednoho. Nitrobrana a nitrozpyt byl pro ně hračkou, sice nedosahovali takového mistrovství jako Harry, ale přeci jen byli klidní. Vyučování je moc nebavilo, vždyť to měli nacvičeno už všechno předem, ale za to měli více času na soukromé hodiny a jiné předměty, co si stále přibírali. I famfrpálová sezóna byla v plném proudu, konkurz dopadl dobře. Colin Creevey se stal třetím střelcem a Seamus s Deanem byli odrážeči. Měli dost silné mužstvo, tréninky byly náročné, ale při zápase se vyplatily, Zmijozel porazili na celé čáře.

   Bylo to v sobotu, kdy byl opět Hallowen. Harry už od rána pozoroval zmijozelský stůl a nemohl nikde najít Draca, začínal se o něj bát. Jeho přívěšek byl sice stále studený, ale to se mu právě dnes nelíbilo, když neviděl blonďáka nikde poblíž. S přáteli se sice uměl zabavit na svých hodinách, ale myšlenkami byl úplně někde jinde. Z obrazů, které viděl v Malfoyově hlavě a také ze své zkušenosti s Luciusem, věděl, že by to s ním nemuselo opravdu dobře skončit, a přeci jen, ať už si udělali v minulosti cokoliv, nepřál si, aby někdo další zemřel, když by tomu mohl zabránit.
   Snape, který je sledoval a stále nevěděl, kam mizí, to dopalovalo. Za ten čas nezjistil vůbec nic, jen věděl, že jsou abnormálně dobří ve všech předmětech, což mu také nedávalo spát a velmi se divil, že tak najednou.
   Když byla večeře, Harry už to nevydržel a zeptal se svých přátel, jestli neviděli Malfoye. Ti nechtěli věřit svým uším, na co že se jich to Harry ptá. On sám už přemýšlel, že se půjde zeptat Snapea nebo Brumbála, ale to by vyvolalo spousty otázek, které si zrovna teď opravdu nepřál. Snape pozoroval Pottera, viděl, jak stále někoho hledá, často se díval ke zmijozelskému stolu, bylo mu to divné. Vždyť Nebelvír a Zmijozel se nemá v lásce. Najednou sebou Potter trhl, nedokázal určit, co se mu tak mohlo stát. Rozhodl se, že za každou cenu musí zjistit, co se děje. Odešel dveřmi pro profesory, zakouzlil na sebe Zastírací kouzlo a vrátil se zpět do síně, kde se postavil blízko skupinky, kterou už tak dlouho sledoval, aby slyšel, co se bude dít.

   Harryho začal pálit přívěšek s Baziliškem, věděl, že je s Dracem zle a potřebuje jeho pomoc, kterou mu slíbil. Musí si ještě zaběhnout pro neviditelný plášť od svého otce a říct svým přátelům, že bude třeba jejich pomoci. On musí na nějaký čas opustit Bradavice, a proto by se mu měli postarat o krytí.
   „Počkejte tu, hned jsem zpět.“ A už vybíhal ze síně, bral schody po dvou, aby byl co nejdříve i s pláštěm zpět u kamarádů, kterým dá ještě poslední instrukce. Zpět sbíhal schody ještě rychleji než nahoru, plášť složený v kapsy.
   „Budu od vás třech potřebovat alibi, musím tak na 15 minut zmizet. Běžte do věže, kdyby se někdo ptal, kde jsem, tak ležím, je mi špatně. Zbytek vám vysvětlím, až se vrátím, teď na to není čas“ vyhrkl na ně Harry udýchaně a už pádil opět pryč ze síně. Vyletěl z haly a nasadil si před branou plášť, přemístil se přímo k Dracovi do pokoje.

   „Co to jako mělo být? První hledá Malfoye, pak vyletí jako namydlený blesk, ještě se ani nenadechnu a je zpět. Vyhrkne, že mizí, ani se nezmíní kam, a je fuč,“ divil se Ron.
   „Ronalde, ty máš tu mozkovnu opravdu vykradenou,“ zchladí ho jeho sestra Ginny. –  „Už dávno sis mohl všimnout, že Harrymu chybí ten přívěšek se zlatonkou, který nosil od té doby, co jsme ho kupovali v Prasinkách a když tu sebou tak trhl, což určitě víš, co znamená, má ho jistě, který ho zahřál, že je v nebezpečí. A proč ho má Malfoy, to nevím, to se zeptej Harryho, až se vrátí, a jak usuzuji já, že ho má on? To je jednoduché, protože ho hledal a byl divný, když ho tu už od oběda neviděl, mohl sis všimnout, že i na hodinách byl duchem mimo. A teď padáme do věže, jak řekl Harry. Bylo by dost nápadný, když se tady budeme motat a on tu nebude.“ Tak se trojice zvedla a mířila pryč.
   Snape byl z tohoto rozhovoru, který vyslechl, vedle jako ta jedle. Co by tak měl mít zrovna Malfoy společného s Potterem, a kam Potter šel, když je Malfoy s rodiči u nich doma. Nechápal to, počká si v hale na návrat Pottera a tomu to spočítá, konečně na něj něco má.

   Harry se objevil v Dracově pokoji na jejich panství, viděl jen hromádku blonďatých vlasů na zemi a kolem spoustu krve, ta pocházela samozřejmě od mladého zmijozela.
   „Draco, jak ti je?“ ptal se ho Harry v duchu, doufajíc, že mu odpoví stejně. Protože Draco už neměl moc sil, doufal, že si to Harry přečte jako posledně: „Špatně, otec mě mučil několika Cruciáty, ohnivým bičem a dalšími smrtijedskými kouzly, mám zlomený žebra a obě nohy. Nedoufal jsem už, že mě tu nechá samotného a já tě budu moct zavolat. Jsem tak rád, že jsi splnil, co jsi slíbil. Za chvíli přijde, a pokud nebudu souhlasit, tak mě zabije. Říkal, že bude radši bez syna, než bez zrádce.“ Harry už na nic nečekal, zdálo se mu totiž, jako by slyšel nějaké kroky v dálce, které se rychle přibližovaly. Proto rychle Draca přikryl k sobě svým neviditelným pláštěm. Stihl to na minutu přesně, do pokoje se vřítil Lucius, když Draca nikde neviděl, bylo slyšet od něj spousty oplzlých nadávek a křik na skřítky, za které by se nemusel stydět ani mudlovský dlaždič, ať okamžitě najdou jeho syna. Harry počkal, až Lucius vypadne z Dracova pokoje, a pak oba přemístil před Bradavice.
   Tam vyčaroval rychle nosítka, na které položil opatrně Draca a přikryl ho neviditelným pláštěm, aby po chodbách nevzbuzovali pozornost. Začaroval Mobilicorpus a vydal se do svých osobních komnat, ošetřovna nepřipadala v úvahu, tam by měl Lucius volný přístup. Snape, který viděl, že Potter prochází halou a míří po schodech, ho následoval. Jen se divil, že jde tak pomalu a také, kde má svůj neviditelný plášť. Když Harry vystoupal do třetího patra, zastavil se a svými myšlenkami se spojil se svými přáteli, kterým sdělil, že je čeká za 15 minut na jejich místě. Pak už jen pokračoval opatrně dál ve své cestě, věděl, že pobyt Draca v jeho komnatách, bude muset obhájit hlavně před Ronem, ale on nemůže zanést Draca na ošetřovnu, ten potřebuje tu nejlepší péči, jakou mu může dát, ne že by nevěřil madam Pommfreyové, ale spíše Brumbálovým ochranám před Dracovým otcem. Snape ho stále sledoval, a protože nebyl vidět, šel těsně za ním, přemýšlel, kam ho Potter zavede.
   Harry nešel do věže, jak Snape očekával, ale šel doprava, kde už tolikrát Snapeovi zmizel. Prošel dveřmi, které se skrývaly za obrazem: Snapea to dokonale ohromilo, proto je nemohl nikdy najít, jak mohl někdo vědět, že je tam další tajný průchod. Nelenil a následoval Pottera dál, viděl, že se zastavil před stěnou. Zpozoroval, jak mávl rukou a něco zašeptal, ale i když měl uši dobré a v učebně mu neuniklo spadnutí špendlíku, tak teď nerozuměl, co si to tam Potter brblal pod nos. Jaké bylo jeho překvapení, když se objevily další dveře, které Potter otevřel. Několik sekund se nic nedělo, a pak jimi prošel a zavřel za sebou, opět se objevila jen stěna. Snape zkoušel před ní mávat rukou, ale nic se nedělo, muselo to být ještě v něčem jiném, asi v tom Potterově brblání. Rozhodl se počkat, třeba přijdou i jeho přátelé a on projde nenápadně s nimi, zajímalo ho totiž vysvětlení, kde ten fracek mohl být.

   Harry zatím sundal z Draca plášť a uložil ho na pohovku, dal mu vypít lektvar proti cruciátu, bolesti, dokrvovací a bezesný spánek. Když se přesvědčil, že Draco už spí, začal nad ním přejíždět rukama a vyslovoval formule na srovnání kostí a hojení, z rukou mu šla modro-bílá záře. Dost ho to vyčerpalo a on věděl, že musí ještě uvařit lektvary, aby je mohl podat Dracovi, snad mu budou ochotni pomoci jeho přátelé. Také bude muset udělat mast na jizvy, Draco by nebyl rád, kdyby mu nějaké zůstaly, i když byl jiný než se zdál v minulosti, některé věci se přece jen nemění.

   Jeho kamarádi zaslechli Harryho vzkaz a za určenou dobu se vydali za ním, prošli obrazem a zůstali stát před stěnou.
   „Hm, a jak se tam dostaneme, když otevřít může jen Harry, a ten je už určitě vevnitř,“ ptal se hloupě Ron.
   „Rone, ty dnes opravdu nepřemýšlíš, jak asi, normálně zavoláme na Harryho a on nám otevře,“ vysvětlovala Hermiona Ronovi.
   „No to sem zvědav, jestli sem nedorazí celý hrad, když tu budeme hulákat na Harryho,“ nedal se Ron.
   „Rone, ty jsi dnes opravdu asi spadl na hlavu, proč bychom tu asi tak hulákali, když máme i jiné možnosti,“ odpovídala už naštvaně Ginny a loupla škaredým pohledem po Ronovi, který dnes asi opravdu vstal levou nohou a ještě mu někdo stál na vedení. 
   Hermiona mezitím začala volat na Harryho v duchu: „Můžeš nám přijít otevřít?“ To už se dveře otvíraly a Ginny s Ronem se přestali hádat, první prošla Hermiona, za ní se nenápadně prosmýkl Snape a jeho následovali Ginny s Ronem.
   „Jdeme vedle, nechci vzbudit Draca,“ zašeptal Harry a odváděl je do vedlejší místnosti, kde na jeho přání byla křesla, a hořel krb.
   „Sedněte si a promluvíme si,“ řekl Harry a mávl ke dveřím, aby zakouzlil dveře proti odposlechu.
   „Chci se vás zeptat, jestli mi pomůžete uvařit lektvary pro Draca, vím, že není váš kamarád, ale potřebuje pomoct a ve stavu v jakém je zůstat také nemůže,“ začal hned Harry.
   „Proč si byl pro něj, pro smrtijeda, víš, co se ti mohlo stát?“ Nedalo to Ronovi, aby se rozhořčeně neozval.
   „Draco není Smrtijed, a nikdy nebude, je na naší straně Rone, myslíš si, že by jinak potřeboval lektvary? Byl jsem pro něj doma, našel jsem ho tam ležet na zemi v krvi a ten pohled by sis nepřál vidět. Opravdu si myslíš, že by tak dopadl, kdyby byl Smrtijedem? Hele, já neříkám, aby ses s ním kamarádil, ale dej mu šanci, vždy nemusí být všechno tak, jak vypadá. Kdo mi teda z vás pomůže s těmi lektvary?“ ptal se opět Harry. Hermionu jen zajímalo, jaké jsou třeba.
   „Proti cruciátu, dokrvovací, bezesný spánek, bezbolestný spánek, proti bolesti, mast na jizvy a asi i kostirost pro všechny případy,“ jmenoval Harry.
   „Máme co dělat, já si beru kostirost a bezesný spánek,“ odpovídala Hermiona.
   „Já si vezmu, proti bolesti a dokrvovací lektvar,“ ozvala se Ginny.
   „Já pomůžu taky, i když je to pro Malfoye, beru si na starost bezesný spánek,“ huhlal Ron.  
   „Ok, já si beru proti cruciátu a tu mast,“ rozhodl se Harry, zamyslel se a křesílka zmizela, objevila se laboratoř i s policemi, kde byly všechny přísady. Snape to pozoroval a nestačil mrkat očima. Bavili se tu o elixírech, které ještě ve škole nebrali, navíc je má dělat žačka pátého ročníku a člověk, co na lektvary ani nechodí, raději je pak zkontroluje, nechtěl by, aby Draca otrávili svou neshopností.
   Čtveřice se už nedala vyrušovat a každý si vzal své ingredience, nalistoval recept, připravil přísady a začali vařit. Za tři hodiny skončili, jen Potter ještě dodělával mast. Bylo už dávno po večerce, Harry proto rozhodl, že přespí tu, stejně bude muset dohlížet na Draca. Opět se zamyslel a objevily se tu tři postele.
   „Takže díky za pomoc, zítra v šest to platí, dobrou noc,“ rozloučil se Harry. Odešel se osprchovat, Snape zůstal v obývacím pokoji, kde ležel Draco. Za chvíli se tam objevil Potter a nesl další lektvary, dal je Dracovi, přikryl ho, vzdychl si a odešel spát. Nechal otevřené dveře od své ložnice, aby slyšel Draca, kdyby se mu přitížilo nebo se náhodou v noci vzbudil.
   Snape to sledoval a nevěřil vlastním očím, dokázali vyrobit bezchybně nejtěžší lektvary, a to i pro kluka, který jim dělal celé roky peklo. Musel přehodnotit svůj názor na tyto čtyři Nebelvíry. Jsou to sice štěnice, ale pokud záleží na činech, jsou ochotni, ale i schopni pomoci.
Žádné komentáře