Arwenčiny fantazie

Můj sen, má fantazie, mé království - chci se s tebou o to podělit, pokud máš zájem...

Harry Potter a Řád Bílého Cherubína (dokončeno)

Kapitola 22 – Návštěva Anděla

Kapitola 22 – Návštěva Anděla

   Harry byl tak unavený, že se stihl jen převléct do pyžama a usnul, jen co se jeho hlava dotkla polštáře. Někdy kolem půlnoci se v jeho pokoji objevilo opět zářivě bílé světlo, z kterého vystoupil Archanděl Michael. Tím světlem Harry procitl.
   „Ahoj, Harry,“ pozdravil Michael.
   „Dobrý den, spíše tedy noc, Anděly,“ odpověděl Harry.
   „Klidně mi můžeš říkat Michaeli, Harry,“ povídal s úsměvem Michael.
   „Udělal jsem něco špatně, Michaeli?“ ptal se opatrně Harry.
   „Ne, Harry, všechno je v pořádku. Přišel jsem vlastně kvůli tvému nápadu. A také ti říct, že se rada usnesla, že když jsi jeden z nás, tak tě můžeme navštěvovat,“ opět odpovídal Michael. 
   „Trápila tě otázka pojmenování vaší party, dohodli jsme se s radou, že je čas, abyste se ty a tví přátelé zapojili do války,“ vysvětloval Michael. –  „Vidíme, že máš o ně strach, a proto je učíš, to je dobře, Harry. Chceme ti nabídnout pomoct, dáme ti sídlo pro váš řád, zbraně a knihy a také další věci, ale na oplátku i mi něco samozřejmě budeme chtít. Měli byste se jmenovat Řád Bílého Cherubína, také to má jednu nevýhodu, kdo do řádu vstoupí, musí už vždy zůstat na straně dobra. Nikdo z řádu se nemůže přidat na stranu zla, ani jako vyzvědač. Okamžitě by následovala smrt. Vaším symbolem budou andělská rozpjatá křídla, budete mít na sobě vždy jen bílou sutanu, kde na zádech budou tyto křídla také vyobrazena, aby Vás hned každý poznal, kde se objevíte. Každý z tvých přátel dostane jedno andělské pírko, které si vloží do nové hůlky, kterou jim pomůžeš vyrobit. Ty svou už máš, také vás pět dostane od naší Andělské jízdy meč, který se okamžitě sloučí s těmi, co jsi jim dal. Pokud přijmete do řádu další, uvítáme je, ale dary se týkají jen vás pěti. Dále nesmíte nikdy žádného člověka zabít, budete chránit nevinné. Pokud splníte všechny podmínky, tak i tví přátelé pocítí, že jejich kouzla obranná a uzdravující jsou silnější. Nauč je léčit a bránit nevinnost. Pokud se ocitnete v bitvě, vaší prioritou bude ochránit nevinné, tedy ty, na které je útočeno. Vyléčit zraněné na obou stranách, tedy i na straně temna. Vím, že je to složité léčit i nepřítele, ale vy budete poloviční cherubíni. Každý člověk má šanci se změnit, ty sám jsi dal šanci Dracovi a svému profesorovi, i když ti ze života dělali peklo, chápeš, co tím chci říct?“ ptal se Michael.
   „Ano, vím, co tím chceš říct, každý člověk se může změnit a zaslouží si další šanci,“ odpověděl Harry.
   „Ano, vidím, že to chápeš. Ale i tady je výjimka, Harry, teď mě dobře poslouchej, budete léčit jen ty, kolem kterých bude aura bílá, šedá, stříbrná a jiná. Ale pokud u nich uvidíte auru barvy temně rudé nebo černé, ty necháte být. Těm už mi pomoci neumíme, už jsou na straně pekla. Tam by je už vaše kouzla poslala na smrt, a vy zabít nesmíte. Náš rozhovor by měl zůstat jen mezi námi dvěma, jak to vysvětlíš svým přátelům, ti poradit nemůžu. Zítra si přijdu pro odpověď, jak jste se rozhodli. Pamatuj na má slova. A ještě, Harry, je sice dobré, že cvičíš živelnou magii, ale dávej na sebe více pozor, dnes ses opravdu dost vyčerpal,“ trochu ho káral Michael.
   „Já vím, Michaeli, dnes sem to opravdu hodně přehnal, zítra si dám pokoj a příště budu hodně opatrný. Mrzí mě, že jsem vás zarmoutil,“ omlouval se Harry.
   „Dobře, Harry, opatruj se a střež svá tajemství, tak jako doposud. Určitě se nevidíme naposled, když už tomu rada nebrání,“ loučil se s úsměvem Michael.  Po odchodu anděla se Harry opět pohodlně uvelebil ve své posteli a usnul posilujícím spánkem.

   Ráno ho zastihlo dřív než se nadál. Rychle udělal svou hygienu, oblékl se a už čekal na své přátele. Ti už také byli nachystaní a tak se vydali procvičit svou fyzičku. Dnes se ke Snapeovi přidal i Lupin. Po včerejšku byl rozhodnut vypátrat se Severusem Harryho tajemství. To už pětice měla udělaná svá kolečka a věnovali se posilování a protahování. Nakonec cvičili s meči, nosili je na řetízkách, jak jim Harry doporučil. Po cvičení se vydali zkulturnit do svých pokojů a sešli se všichni v jídelně, byli zvědavý na dnešní program a to i profesoři. Dnes jich ovšem čekalo velké překvapení.
   „Po snídani se nás pět sejde u mě v pracovně, potřebuji s vámi něco důležitého probrat. A protože nevím, jak dlouho to může trvat, dnes odpadá vyučování minimálně dopoledne. Po obědě se domluvíme, co a jak dál,“ dával dnešní instrukce Harry. U stolu to v ten moment vypadalo jako po zásahu bombou, všude bylo ticho. Když dojedli, vydalo se těch pět mladých do pracovny, oběma profesorům nezbylo nic jiného než jít do knihovny. Harry začaroval dveře proti vyrušení a odposlechu, předtím ještě požádal Lucy, aby jim sem donesla konvici čokolády a čaje a nějaké malé občerstvení. Nakonec se všech pět usadilo do křesel k malému kulatému stolku v blízkosti krbu.
   „Sešli jsme se tu dnes, abychom rozhodli, jak se budeme jmenovat, každý z vás dá návrh a nakonec vám sdělím já svůj návrh a podmínky. Očekávám, že se na tom shodneme společně a všichni. Ať už přijmeme nápad kohokoliv, a není důvod souhlasit jen s mým nápadem, že jsem Harry Potter, dobře?“ nakonec se zeptal Harry. Když viděl kývnutí ostatních, spokojil se s tím a obrátil se na Rona a jeho návrh.
   „Hm, celou noc jsem o tom přemýšlel, a nenapadlo mě nic jiného než to, že bysme si mohli říkat Řád půlnočního fénixe, naše akce asi budou probíhat jen v noci, když ještě navštěvujeme Bradavice a neměl by o nás nikdo vědět. Myslím, že jsem o tom někde četl. Vím, není to nic originálního,“ omlouval se Ron. Hermina měla před sebou pergamen a teď na něm brkem psala Ron a jeho název. Připsala Hermiona a pomlčka a rozhlédla se po ostatních: „No já jsem taky nevymyslela až tak nic originálního, jen mě napadlo Řád Slunce.“ A hned to připsala na pergamen. Na řadě byl Draco: „No já kdysi četl něco o Řádu černé růže, před mnoha lety to byl velmi mocný řád, který stál na straně dobra. Sice nevím, jestli se to hodí na nás pět, ale taky mě nic jiného nenapadlo.“ Hermiona opět zapsala jeho návrh na pergamen. Ginny se ozvala hodně nesměle: „já ať jsem přemýšlela, jak chtěla, tak jsem na nic kloudného nepřišla, omlouvám se.“
   „Nevadí, Ginny, je to narychlo a ještě stejně nic není jasného,“ těšil ji Harry. Ale to už se dívali všichni zvědavě na něj, co řekne jako název.
   „Není to tak úplně z mé hlavy, bylo mi to porazeno jednou osobou, ale nemůžu vám říct kým, chci vás jen poprosit, abyste mi věřili, že vím na beton, že by nám nikdy neublížila, pokud budeme dodržovat pravidla, která by nám přijetím názvu vznikla,“ začal Harry, tím si vyžádal pozornost všech.
   „Pokračuj, vypadá to zajímavě,“ vybídl ho Draco nedočkavě.
   „Takže nabídl nám, že zajistí sídlo a zbraně, když se budeme jmenovat Řád Bílého Cherubína. Je s tím spojeného víc, ale to bych nechal až potom, pokud odhlasujeme, jak se budeme jmenovat,“ pokračoval Harry. Teď se pro změnu podíval po všech on. Ti na něj zírali trochu s bázní.
   „Hm, není to špatný název – cherubín, je také jinak anděl, je to bytost čistoty a dobra,“ rozumovala Hermiona.
   „Ano a my stojíme na straně dobra a chceme bojovat proti straně zla,“ navázala Ginny.
   „Když tak o tom přemýšlím, tak by se mi ten název líbil, navíc bychom se dost jasně odlišili od Fénixova řádu, kde nás stejně nechtějí vzít, prý protože jsme mladí,“ přidal se s troškou i Ron. Draco přivřel oči a zamyslel se: „Přiřadilo by mě to definitivně na stranu dobra, už by nebylo pochyb, že jsem se definitivně vzdal temné strany,“ poslední myšlenky řekl nahlas. 
   „Takže mám brát vaše slova jako bernou minci, že jsme od teď Řád Bílého Cherubína? Jste si opravdu jistí? Je to velmi důležité a samozřejmě můžete odmítnout, až vám řeknu i zbytek,“ ujišťoval se Harry.
   „Ne, Harry, ať už budou podmínky jakékoliv, nemyslím si, že bychom chtěli couvnout,“ mluvil za všechny Draco.
   „Dobře tedy. Řeknu vám vše, co mi bylo řečeno, ale nemusí to být všechno, pokud nastane změna, budu vás samozřejmě hned informovat. Jak jsem řekl, budeme mít vlastní sídlo a dostaneme zbraně, tím jsou myšleny meče,“ viděl, jak se nadechují k odpovědi, že oni přece už mají ty, co jim dal k vánocům, „budou to speciální meče a navíc splynou s tím, co už máte. Pak to vysvětlím obšírně. Naším oblečením bude vždy bílý plášť s kápí, já vím, už máme bílé pláště, ale tento bude mít ještě na zádech znamení, budou to křídla anděla v letu. Samozřejmě si je dáme dát i na ty pláště co jsme si koupili, myslím, že budou ještě více začarována kvůli naší ochraně. Každý z vás si vyrobí novou hůlku,“ pokračoval Harry, ale přerušilo ho zalapaní po dechu jeho přátel, „ano novou hůlku, pomůžu vám s tím, nemusíte mít strach. Do vaší hůlky patří substance z vašeho zvířete, do kterého se měníte a také substance, kterou nám dá náš ochránce. Musím se ještě zeptat, ale myslím, že každý do ní vložíte i pero z fénixe. Tím vaše hůlka bude účinnější a také ji budete moct používat jen vy, jo a zapomněl jsem říct, že tato hůlka bude neidentifikovatelná ministerstvem. Ale pokračujeme dále kolem našeho řádu. Jsou dvě věci, které jsou velmi důležité a nesmíte nikdy na ně zapomnět,“ na chvíli se Harry odmlčel, aby upil ze svého šálku čaje, čokoládu už dávno vypili.
   „Jaké jsou to ty dvě věci, Harry?“ ptala se zvědavě Ginny v pauze, kterou Harry udělal.
   „Jak Hermiona řekla, tak cherubín znamená anděl, pokud se tedy staneme členy tohoto řádu, nikdo z nás se nesmí dát na stranu temna a někoho zabít i kdyby to mělo být v sebeobraně,“ pokračoval Harry.
   „Pokud bychom se někdo z nás přidali na stranu temna, co by se stalo?“ ptala se zvědavě Hermiona.
   „Okamžitě bys zemřela, Mio, andělé jsou zastánci dobra a čistoty, nemůžeš být dobro a zároveň zlo,“ odpovídal na dotaz Hermiony Harry, všichni se na něj vyděšeně podívali, jestli to myslí vážně.
   „Ano, pokud se staneme cherubíny, musíme vždy stát na straně dobra, trest je ten nejvyšší za porušení pravidel a to je smrt, proto chci, abyste si dobře rozmysleli, jestli vstoupíte do řádu. Jsou tu i další věci, které budeme plnit, ale teď se vás ptám, jestli i přes to riziko, chceme vstoupit do řádu cherubínů?“ ptal se vážně Harry, on sám s tím neměl problém, dávno už andělem byl a s podmínkami souhlasil, ale věděl, že pro ně je to velmi složité rozhodnutí.      
   „Harry, i s trestem smrti souhlasím, že se stanu cherubínem. Tento svět potřebuje anděly, kteří jsou ochotni se obětovat,“ prohlásila pevně Ginny. Draco pozvedl hlavu: „Já si už vybral, proto i já souhlasím, že se stanu cherubínem. Pokud mám zemřít, tak jen pro dobrou věc,“ odpověděl rozhodným hlasem. Hermiona s Ronem pohlédli na Harryho, vypadal spokojeně, pochopili, že vstoupí do řádu, i když oni s ním nepůjdou.
   „Taky se stanu cherubínem, myslím, že jsem ochotna položit život za dobro a za své přátele,“ rozhodla se Hermiona. Ron se podíval po všech dokola, bál se smrti, ale ještě více se bál o své přátele a sestru.
   „Souhlasím s vámi, sice mám strach, ale kdysi jsme si přísahali, jeden za všechny, všichni za jednoho. Můžeš nám, Harry, říct další podmínky?“ ptal se Harryho s obavou v hlase, co je ještě vlastně čeká.
   „Dobře tedy, tímto jsme zpečetili naše rozhodnutí, vstoupíme do Řádu Bílého Cherubína, co všechno budeme muset udělat, vám samozřejmě řeknu, až to zjistím. Naším hlavním úkolem bude bránit nevinné a léčit zraněné při bitvách. To znamená, když Temná strana bude útočit, my se tam objevíme taky v plné zbroji. Počítám, že tam bude i Fénixův řád. Naším úkolem nebude bojovat proti Temné straně, naším úkolem bude vytvořit štíty a obranu kolem nevinných a léčit zraněné. Teď mě dobře poslouchejte, budeme léčit i Temnou stranu. Vím, co chcete říct, vždyť je to zlo, ale my jako částeční cherubíni nerozhodujeme o tom, jestli je to zlo nebo dobro, každý má dostat druhou šanci. Ale má to výjimku, dávejte teď pozor, léčit můžeme jen toho, kdo kolem sebe nebude mít temně červenou nebo černou auru, tehdy bychom ho zabili a porušili bychom první naše pravidlo, nikoho nezabít, následovala by naše smrt. Jak uvidíme aury, zatím nevím, ale myslím si, že po vstupu do řádu to zjistíme. Asi toho budeme mít na práci víc, a asi dostaneme i více pravomocí, ale s tím je spojená i zodpovědnost. Proto buďte opatrní. Zatím by bylo dobré, aby to zůstalo jen mezi námi. Do řádu můžeme přibírat více lidí, ale určité výsady se týkají jen nás pěti. Ale všech se týká pravidlo dobra a smrti. Myslím si, že bychom se po obědě měli vrhnout na kouzla uzdravovací a léčící, také na obranná, která budeme využívat hojně. Musí se také vymyslet strategie na obranu nevinných. Než půjdete spát, donesete mi své hábity. Myslím si, že mě dnes navštíví náš sponzor a řekne mi, co bude následovat dál. Zítra ráno bude další naše porada, souhlasíte?“ ptal se Harry.
   „Dobře, myslím si, že jsme dnes probrali to nejhlavnější,“ ozvala se Hermiona, ostatní přikývli. Byl čas oběda a proto Harry odkouzlil bariéry a šli do jídelny, kde už na ně čekali oba profesoři.

   Po hodině čtení se Lupin zvedl z křesla a začal přecházet po knihovně, byl nervózní, co tak dlouho řeší pětice.
   „Proč si, Remusi, nesedneš? Znervózňuješ mě tím svým chozením,“ hartusil Snape.
   „Protože jsem také nervózní, co tam tak dlouho řeší? Neměli bychom je zkontrolovat, co když se jim něco stalo?“ ptal se Remus. Tu se před nimi objevila Lucy: „Je mi líto, pane, ale do Harryho pracovny se nedostanete, pokud vás nepozve. A protože tam nejste, ani se o to tedy nepokoušejte, navíc Harry ji teď ještě navíc pojistil proti odposlechu a rušení. Je zbytečné se tam dobývat, jen si ublížíte, pane.“
   „Chceš jako říct, že jsou místa, kam se dostaneme jen na vyzvání Harryho?“ ptal se konsternovaně Snape.
   „Ano, pane, je mi líto, že vám to musím říct, ale jeho pracovny a ložnice jsou zpřístupněny jen samotnému Harrymu. Tedy pokud on vás nepozve sám, v tom případě můžete vstoupit bez toho, abyste měl strach, že vás zraní jeho obranná kouzla. A pokud uvažujete o tom, že jste mocnější kouzelník jako Harry, můžete si ověřit má slova, že vám to nepomůže. A jen vás prosím, neříkejte mu o tom, že jsem vás varovala,“ s tím zmizela.
   „Takže tady je tvá odpověď na tvůj nápad, jít je zkontrolovat. Nemám chuť se znovu léčit, po útoku nějakých kouzel, která pravděpodobně ani neznám,“ reagoval Severus. Bohužel jejich čekání na pětici skončilo až u stolu v jídelně. Na dotazy typu co řešili, odpověď nedostali. Nakonec to oba vzdali, byli zvědaví, co se bude dít teď. Odpovědi se jim dostalo následně, když pětice se po jídle zvedla a zamířila do knihovny. Každý člen si vzal po jedné knize a zahloubali se do kouzel. Oba profesoři na to zírali vytřeštěně, to snad nemyslí vážně, oni se někam na půl dne zavřou, a pak si klidně studují nějaká kouzla, a tentokrát jim Harry ani nedal instrukce, co mají studovat. Přesto byli přesvědčeni, že každý má tu správnou knihu.
   Po dvou hodinách studia Harry knihu zaklapl.
   „Jdeme do cvičebny magie, potřebujete pokročit se svou přeměnou,“ ozval se Harry. A tak se pětka zvedla a šla do cvičebny, tentokrát se k nim přidali i oba profesoři, měli zálusk na sledování Harryho, kam mizí. Bohužel dnes je zklamal, nikam se nechystal. Slíbil Michaelovi, že dnes živelnou magii vynechá. Procvičili včerejší štít, všichni na něm cvičili ještě usilovněji než včera, věděli totiž, že se ho musí naučit stůj, co stůj, a spoustu dalších. Nakonec ho opravdu všichni vytvořili zcela dokonale, „zítra to zkusíme neverbálně plus další štíty,“ poznamenal jen Harry. Ostatní jen kývli, věděli, že tentokrát to bude ještě těžší. Budou mít spoustu práce s Řádem a ostatním. Harry se pak uvelebil na zemi u stěny a pozoroval své přátele, jak se mění do svých zvířat.
   „Harry, možná by nám pomohlo, kdyby si na nás jen tak necivěl a zkoušel si to taky,“ rozčileně zafuněl Ron, přeci si to jen představoval jednodušší.
   „Rone, místo toho vztekání se soustřeď na svou nitrobranu, a pak si jen představ své zvíře,“ odpověděl klidně Harry. Nakonec se první dokázala proměnit Hermiona, v cvičebně už nebyla holka ale sokol, který přilétl k Harrymu.
   „Výborně, Hermi, čekal jsem, že budeš první, které se to povede,“ povídal s úsměvem Harry a přitom se díval na krásného sokola. Když už to dokázala Hermiona, jako by dala impuls i ostatním a začali se měnit do svých zvířat, místo Ginny tam stál krásný jednorožec, Draco se změnil v pumu a dokonce i Ron zvládl svou přeměnu ve vlka. Všichni se dívali zvědavě po Harrym, ani jednou si to nezkusil, byli zvědaví, jestli se změní také. Harry si stoupl, zavřel oči a představil si fénixe, netrvalo to ani minutu, a v místnosti se vznášel nádherný zlatý fénix. To přeci jen překvapilo oba profesory, tak rychlou přeměnu nečekali a navíc takového nádherného fénixe ještě ani jeden neviděl. Oba lapali po dechu, když uslyšeli Harryho zpěv, všem v místnosti se rozezněla v srdci píseň o lásce a míru. Po chvíli se Harry přeměnil do své normální podoby, všichni se probrali z transu, když Harry ve fénixově podobě dozpíval. Nakonec se přeměnili i jeho přátelé zpět.
   „Příště to bude míň bolet a půjde vám to rychlejší,“ odpověděl na nechápavé výrazy Harry. 
   „Jsem rád, že jste dnes dokončili svou přeměnu, v příštích dnech toho budeme mít ještě spoustu na práci a tyto hodiny by nás zdržovali. Navíc se vracíme za týden zpět do Bradavic. Máme ještě nějaký čas do večeře, myslím si, že bychom se měli vrátit zpět do knihovny a podívat se po nějakých štítech a ostatních kouzlech,“ a významně se podíval po budoucích cherubínech. Ti kývli, že pochopili. Na tuto domluvu se jen neurčitě zatvářili oba profesoři. Věděli, že pětka něco tají, ale dávali si dobrý pozor, aby se nějak prořekli a to jich docela dost štvalo. 
   Když viděli, že pětka opravdu jde do knihovny, vydali se za nimi. Harrymu v hlavě probíhalo, že nebude čekat na Prasinky, ale vyšle pro deníky Lucy zítra na Příčnou. Místo pěti deníků koupí šest, jeden pro účely řádu. Proto když vstoupil do knihovny, přivolal si pergamen a brk a začal psát dopis.

   Dobrý den,

chtěl bych od Vás koupit šest nepopsaných knih s bílou vazbou a možností očarování. Děkuji za kladné vyřízení.

   James De Angelic

   Pergamen zapečetil a zakouzlil, aby ho otevřel jen prodavač. Přivolal Lucy: „Zítra tento dopis doručíš na Příčnou, Lucy, a přineseš, co ti tam dají. Jako vždy ti děkuji,“ instruoval skřítku Harry.
   „Jak si přeješ, Harry,“ odpověděla skřítka. Ostatní po něm zvědavě pokukovali, co opět potřebuje na Příčné.
   „Jde pro naše deníky a deník řádu,“ poslal myšlenku budoucím cherubínům. Profesoři zůstali udiveně koukat, když se ti čtyři vědoucně usmáli a kývli, že rozumí. Co se tu děje? Napadlo jak Remuse, tak i Severuse. Bohužel mohli jen hádat, ale pravdu by neuhodli ani náhodou. Každý si vzal nějakou knihu, Hermiona s Ginny si vzali uzdravující a léčebná kouzla, Draco a Ron obranná kouzla a štíty. Harry si vzal knihu Nebelvíra, chtěl si ještě jednou projít, jak vycítit magii. Každý se ponořil do své knihy a přestali vnímat svět, a tak nezbylo profesorům než si vzít také nějaké čtivo, jak bylo zřejmé, nikdo z pětky s nimi nehodlal konverzovat. A tak strávili čas až do večeře.
   Po večeři opět zapadli do knihovny a pokračoval každý tam, kde skončil. Profesoři na to hleděli zcela udiveně, ale nemohli nic namítat. Kam Harry mizí, také nezjistili, protože dnes se držel u svých přátel. Když se blížila desátá, Harry se zvedl s tím, že je unavený a jde spát. Toto byl pokyn pro zbytek budoucích cherubínů, aby se vydali do svých ložnic pro své habity a zanesli je Harrymu. Pak se jen rozloučili a zapadli každý do své ložnice, oddávat se svým myšlenkám na řád a jejich budoucnost. Rozhodnutí už padlo a kostky osudu byly vrženy, dávná věštba, kterou si už nikdo nepamatoval, se začala dnešním dnem naplňovat. Po nějaké době se zvedli i profesoři a šli spát i oni.

   O půlnoci se opět zjevil u Harryho v pokoji Michael. Harry už na něj čekal, byl si jistý, že dnes přijde.
   „Ahoj, Harry,“ opět začal konverzaci Michael.
   „Dobrý, Michaeli,“ odpověděl na pozdrav Harry.
   „Znám už vaše rozhodnutí, Harry, jsem rád, že i tví přátelé souhlasili dobrovolně, a že jsi jim své rozhodnutí nevnutil. Dospěl jsi, Harry. Pojď ke mně, ať ti mohu ukázat Vaše budoucí sídlo řádu, navíc máme toho spousty, co musíme probrat a málo času,“ postrkoval Michael Harryho. Harry rychle vstal, mávl rukou a měl na sobě bílý hábit a v ruce další svých přátel.
   „Dobře, Harry, teď už pojďme,“ opět pobízel Michael Harryho, ten tedy rychle přistoupil k Michaelovi a chytl se jeho ruky. Netrvalo to dlouho a objevili se v nádherné zahradě, před krásným bílím domem, ten byl vystavěn v antické kultuře, se zachovalými sloupy.
   „Pojďme dovnitř,“ pobízel Harryho Michael. Po vstupu se Harrymu ukázala nádherná hala v bílém mramoru, ozdobu tvořili sochy andělů.
   „Toto bude vaše sídlo, Harry, abyste se sem dostali, musíš své přátele naučit přemisťování. Pak už stačí myslet na heslo: Cherubíni. Toto místo nikdo neobjeví, já jsem váš strážce Fideliova zaklínadla. Ty jako anděl můžeš heslo prozradit členům, ale nikdo jiný se sem nedostane. Pokud nějaký budoucí člen nebude mít čisté srdce, nikdy se sem nedostane, tady budete mít nachystány po přísaze meče, které jsem vám slíbil a pírko do vašich hůlek, také tu budete mít nachystány další habity. V knihovně najdete další knihy s kouzly, které se budete muset naučit a také tam najdete mapu, kde se vám bude ukazovat, kam máte jít. Tuto mapu ti pak vložím i do tvé hlavy, aby si ji viděl, i když budeš v Bradavicích a mohl jsi svolat další Cherubíny k obraně. Vím, že chceš založit deník řádu a souhlasím s tím, až tu knihu budeš mít, nech ji v knihovně, začaruji ji tak, aby se vám dějiny zapisovaly samy. Teď k těm vaším plášťům, nech je tady i ten svůj, s radou je zakouzlíme pro vaši ochranu a vložíme vám do nich váš znak. K hůlkám tvých přátel, udělej to z toho samého dřeva, jako máš ty sám, tedy s Andělského stromu. Měl jsi dobrý nápad s tím, aby vaše hůlky byli ze třech substancí. Proto i do hůlek svých přátel můžeš vložit pírko se slzou od Angela. Nemusíš mít strach, přijme je, budou to bytosti čistoty. Tak jako ty. Zítra začněte pracovat na těch hůlkách. Dnes v noci bude do tvých přátel vložena částečná moc andělů pro kouzlení obraných a léčivých kouzel, to si nech pro sebe. Po přísaze vás všech se vám objeví na pravé dlani znak andělských křídel, tím budete mít větší moc léčit a také to bude znak pro vaše volání cherubínů, pokud se bíle rozzáří, budete vědět, že je třeba vaší pomoci. Zítra v noci sem přeneseš své přátele, kdy složíte přísahu, bude nás tu více andělů, aby vám požehnali, tví přátelé nás neuvidí, jen ty máš tu moc nás spatřit. Pamatuj, po přísaze už nikdo z vás nebude smět přejít na stranu temna, zabít nebo kouzlit černou magií, můžete používat jen bílou a neutrální. Neboj se, porazíš Voldemorta, až přijde Váš čas, a ne nezabiješ ho svou rukou, ale odsoudíš ho, ale to ti vysvětlím, až přijde opravdu váš čas boje. Začíná svítat a je čas se vrátit k tobě domů. Nezapomeň, sem do sídla se dostaneš, když budeš myslet na Cherubína,“ a přemisťoval je zpět do Harryho pokoje.
   „Zítra se uvidíme, Harry,“ loučil se Michael a byl pryč s bílým zábleskem. Harry zkontroloval čas a zjistil, že už nemá cenu jít spát. Rozhodl se dát si dlouhou ranní koupel a připravit se na cvičení a poradu řádu.
Žádné komentáře