Arwenčiny fantazie

Můj sen, má fantazie, mé království - chci se s tebou o to podělit, pokud máš zájem...

Harry Potter a Řád Bílého Cherubína (dokončeno)

Kapitola 29 – Nový rozvrh a učení

Kapitola 29 – Nový rozvrh a učení

Ráno je dohnalo dřív, než se jim chtělo vylézt z teplých postelí. Přesto se všichni vyhrabali a vydali se splnit svůj ranní program. S meči to už šlo všem lépe, zvykly si na tu tíhu a už jim ani nepřišlo, že by kdy cvičili s maketami. Dokonce, i když si přidávali kolečka a cviky na víc, končili dřív než na začátku. Jejich fyzička byla hodně poznat. Proto si mohli každé ráno před snídaní dopřát dlouhou koupel nebo sprchu, podle toho jak se kdo cítil. Vždy upravení mířili do síně, kde si dopřávali dobrou snídani.
   Dnes ale byla trochu výjimka, čekali, kdy jim McGonagalová přinese nové rozvrhy. Proto po jídle zůstali na svých místech a bavili se o včerejším dnu. Všechny překvapil Snape. Tak nějak se shodli, že by každou neděli mohli hrát scrabble. Doufali, že nové vyučování je nebude moc vyčerpávat a budou stíhat i ostatní aktivity, o kterých v Bradavicích nikdo nevěděl.
   To už ale za nimi ke stolu mířila McGonagalová, „Tady máte vaše nové rozvrhy, vás pět má úplně stejné hodiny, běžte se na ně připravit,“ a vydala se zpět k profesorskému stolu. Když se Harry podíval na svůj rozvrh, musel zavrátit oči a začít se smát.
   „Co je ti k smíchu?“ zeptal se Ron, který ještě nestačil obhlédnout jejich rozvrh.
   „Ten rozvrh, nudit se tedy nebudeme,“ poznamenal Harry, když se stačil jakž takž uklidnit.

Hodiny               1           2              3                         4            5            6
Dny/Hodiny    9-10    10-11    11-12    12-13    13-14    14-15    20-21
Pondělí           PKT       KF        Runy     oběd      Lekt.       Lekt.    Léčitelství
Úterý                Byl.        Byl.      Přem.    oběd    OPČM    OPČM   Léčitelství
Středa              KF         KF        Lekt.     oběd      Přem.    Přem.   Léčitelství
Čtvrtek           OPČM  Runy           KF    oběd       PKT        Byl.      Léčitelství
Pátek                   PKT    Lekt.    Lekt.     oběd    Přem.    OPČM   Léčitelství

Hodina má 50 minut a mezi každou hodinou je 10 minut přestávka. Vysvětlivky k hodinám: PKT – Péče o kouzelné tvory, KF – Kouzelné formule, Lekt. – Lektvary, Byl. – Bylinkářství, Přem. – Přeměňování, OPČM – Obrana proti černé magii.

   „Brumbálovi skládám hold, vymyslel si to na nás dobře,“ poznamenal Draco.
   „To je fakt,“ ozvala se i Hermiona.
   „Jediný dobrý na tom je, že nemáme hodiny s Binnsem,“ poznamenala Ginny.
   „To snad ne, já mám lektvary taky,“ zhrozil se Ron.
   „Rone, a pětkrát do týdne,“ nedalo Harrymu upozornit na tuto skutečnost kamaráda.
   „To je trest? Vždyť sem nic neprovedl,“ hrozil se dál Ron.
   „O čem tu diskutujete?“ zeptal se Nevill, kterému to nedalo.
   „Ale máme nové rozvrhy a vyučování a Ron se nějak nemůže smířit, že ho Snape vzal zpět do lektvarů,“ poznamenala Hermiona, která stále hleděla do rozvrhu, co jim dala McGonagalová.
   „Nový rozvrh? Nechápu, vy už nebudete chodit s námi na hodiny?“ zeptal se opět Nevill.  
   „Jak to tak vypadá, tak ne. Brumbálovi se zdálo, že se budeme na normálních hodinách nudit, tak si pro nás vymyslel speciální program,“ poznamenal Draco.
   „Mě jen zajímá, co se budeme učit, jestli z knih co máme nebo nám řeknou, abychom si koupili nové,“ ozval se najednou Harry.
   „No to je dobrá připomínka,“ přidala se Ginny.
   „Asi bychom se měli odebrat za Hagridem, dnes máme první hodinu s ním,“ dodala Hermiona. Proto se rychle zvedli, vyběhli schody k věži a rychle si z pokoje vzali pergameny, brky a inkoust a utíkali zpět k hájence, kde už je čekal Hagrid. Přivítal se s nimi a vysvětlil jim, že podle instrukcí ředitele, budou brát různé tvory a mají si dělat poznámky, knihy mít nebudou, minimálně pro tyto hodiny. A tak začalo jejich nové vyučování. V každé hodině se dozvěděli, že učebnice nedostanou, budou si dělat jen poznámky a z těch se mají učit, úkoly můžou vypracovat z knih v knihovně, pokud jim to nebude stačit, mají si domluvit schůzku s profesorem a dohodnout se na vypracování. Harry po prvním dnu pochopil, o co tu jde, Brumbál nechtěl, aby si nastudovali všechno předem a opět si dělali, co chtějí. Svou teorii sdělil i svým přátelům, kteří mu to nakonec odsouhlasili.
   K údivu všech profesoru, pětice nikdy nevyužila jejich nabídky konzultací a úkoly vypracovávala precizně a včas. Měli přeci Harryho knihovnu. Po nějaké době se jim vcelku toto vyučování zamlouvalo, někdy se dověděli i něco nového, ale obyčejně to bylo pro ně stejně opakování. Opravdu toho měli dost nastudovaného, zdržovali jich jen úkoly, které jim profesoři zadávali, byli dlouhé a některé museli opravdu zkontrolovat s nějakou knihou. Přeci jen pamatovat si úplně všechno nelze.

   Dny letěly neuvěřitelným tempem, každou neděli si odpoledne vyhradili na scrabble i s profesory, zbytek trávili studováním. Zatím se neobjevila žádná známka nějaké akce, ale ani o Voldemortovi nebylo slyšet a to dělalo Harrymu postupem doby velké starosti.

   Brumbál si po nějaké době zavolal profesory a ptal se jich, jak to pětici jde. Všichni mu referovali to samé, excelují stále ve všem, úkoly i bez konzultací plní na výbornou, praxe bez problémů. Vypadá to, že sice si poznámky píšou sami a nevytahují své knihy, ale někdy je vidět, že tak úplně nevěnují pozornost výkladu, ale odpovědět dokáží vždy. Když se ptal madam Pomfreyové odpovídala stejně, „Vypadá to, jako by proto měli všichni cit, kouzla jim jdou jakoby sama a dokonce používají i hodně složitá, která i já dělám opatrně. Ještě než přijdu k pacientovi, už ho léčí nejen kouzly, ale i lektvary, nemůžu jim ani vynadat, protože vždy použijí, co bych naordinovala i já sama,“ poznamenala nakonec Pomfreyová.
   „Hm, takže vlastně sice jsme je zabavili, ale stejně mi teď říkáte, že je moc nepřekvapíte s učením. Mám pocit, že je to stále pro ně opakováni,“ poznamenal zkroušeně Brumbál. 
   „Albusi, nechci vás zklamat, ale mají přečtené spousty knih, za tu dobu co navštěvují šestý ročník, jejich znalosti tomu odpovídají. Neuznávají prázdniny, prostě každý den studují, jen málokdy jim dá Potter volno. Jde to vidět, co ostatní zvládají s problémy, jim to jde. Můžu vám říct, že dokáží vyčarovat štít ze sedmé třídy bílé magie do pěti vteřin. Komu z vás se to tu podaří? Ale je v tom spousta cvičení, mě tedy omrzelo se na to cvičení dívat po půl hodině, kdy dělali jeden a ten samý štít. Minimalizují čas. Jsou rychlý a dobří. Proto jsem vás upozorňoval, že je nesmí dostat Ten, jehož jméno se nevyslovuje. O vánočních prázdninách nastudovali všechny třídy černé magie, nikdy jsem je neviděl, že by ji praktikovali, ale při rozebíraní látky, došli na několik postřehů, kterých jsem si nevšiml ani já sám. Viděl někdo z vás vysvětlovat Pottera látku? Je to zážitek. Vysvětlí vše do detailů, výhody i nevýhody kouzla, dokáže vám říct i čím konkrétní štít nahradit. A moc bych za to nedal, že některé štíty vykouzlí i neverbálně. Myslím si, že budeme rádi, když je tu udržíme ještě příští rok. A to přes prázdniny bychom jim měli udělat výuku o hodně těžší, než ji mají teď, i když pochybuji, že někdo jiný by jejich tempu stačil. Ještě si uvědomte jednu věc, jejich magický potenciál sílí, čím více sílí jejich fyzická kondice, proto, madam Pomfreyová, zvládají kouzla, která vy se bojíte použít,“ domluvil Snape.
   „Máš pravdu, Severusi, už se pomalu blíží konec roku, tak necháme učivo pro tento rok jaké je a sedmý ročník budeme muset pro ně upravit. Všichni souhlasí?“ zeptal se Brumbál. Všichni souhlasili a tak je rozpustil. Sám přemýšlel nad tím, co tu zaznělo.

   Mezitím pětice pilně studovala i knihy z cherubínské knihovny. Stále měli na mysli, že se kdykoliv může stát, že budou povolání chránit nevinné a bude záležet jen na nich, aby přežili. 
   Blížily se Velikonoční prázdniny, kdy se pětice rozhodla zůstat na hradě. Nemělo cenu na tu chvíli jet domů za rodiči. Ostatní studenti si už zvykli, že pětka má jiné vyučování než oni, nezáviděli jim je, když viděli jejich rozvrh a úkoly, které vypracovávali, jen nad tím kroutili hlavou. Jejich vědomosti byli rozsáhlé, ale stále si mysleli, že jich není dost. Proto sami iniciativně studovali všechno, co si mysleli, že budou potřebovat.
   Nakonec Hermiona přišla s připomínkou, že by se mohli učit i nějaký cizí jazyk. Nemají jistotu, jestli je nevyšlou i do zahraničí a každý nemusí umět dobře anglicky. A tak tedy si přibrali první francouzštinu a uvažovali i o ruštině, když to viděli profesoři, jen kroutili hlavou. K čemu jim toto bude dobré, nechápali a na dotaz, co si tím chtějí dokázat, odpovídala pětice jen krčením ramen a tvářila se neutrálně.
   Postupem času začali u jídla mluvit francouzsky, aby se procvičili. Bylo vidět, že to berou vážně. Andělská rada jen s úsměvem přikyvovala, i když mladí cherubíni o tom neměli tušení, stále na ně dohlíželi. Profesorům chvílemi připadali exoticky, když si mezi sebou štěbetali francouzsky, navíc Brumbála to vcelku znepokojovalo, protože nikdo jim nerozuměl nebo jen málo. Stále před ním měli nějaká tajemství, která nemohl rozluštit. On sice sám taky nikdy neprozradil všechno, ale jemu přeci mohou. Bohužel Harry to neměl v plánu a ostatní se řídili svým kamarádem.
   „Dnes máme poslední vyučování a pak jsou konečně prázdniny,“ zahalasil u snídaně Ron. 
   „Nevím, na co se těšíš, když Harry nám určitě nasolí nějaký úkoly navíc,“ prohlásil Draco a tím Ronovo nadšení zchladil.
   „Něco se vám pánové nelíbí?“ zeptal se provokativně Harry. Děvčata se musela začít smát. Výrazy těch dvou stáli za to. Tento rozhovor zaslechl Snape s Lupinem, když si to mířili ke stolu, i jim pocukávaly koutky.
   „Co je vám k smíchu, Remusi?“ nevydržel Brumbál.
   „Ale rozhovor mladých,“ odpověděl Remus, když popadl dech.
   „Mladý Weasley se těšil, že jsou prázdniny a Draco ho zchladil, že jim Harry určitě něco vymyslí, což jim Harry potvrdil,“ dodával konkrétní vysvětlení Snape. Na to jen Brumbál pokrčil rameny, už se nedivil, že prázdniny neplatí pro Harryho a spol.
   Po dnešním vyučování se rozešli do své učebny, chtěli si pocvičit štíty a zkusit nové věci, které se dočetli ve svých knihách. A tak je nebylo vidět, až do večeře. Kde si sedli jako obyčejně a diskutovali o všem možném. Padl dotaz, jestli už Harry ví, co budou přes celé prázdniny dělat. Odbyl je jen tím, že ještě o tom nepřemýšlel. S tím se museli spokojit, pokud nebude chtít, tak jim stejně nic neřekne.
   A tak se po jídle vydali do klubovny, kde se usadili a procvičovali si svou francouzštinu. Nakonec zamířili do svých ložnic, unavení, ale spokojení. Zdolali další cíl, který si vytyčili. 
   Netušili, co jim zítra osud připraví za překvapení, kdy se bude rozhodovat o jejich životě.
Žádné komentáře