Arwenčiny fantazie

Můj sen, má fantazie, mé království - chci se s tebou o to podělit, pokud máš zájem...

Harry Potter a Řád Bílého Cherubína (dokončeno)

Kapitola 32 – Smrt nebo nový začátek?

Kapitola 32 – Smrt nebo nový začátek?

   Toto ráno se Harry a ostatní opět vydali na pozemky cvičit. Pak si dali souboj s meči. Harry si tak uvědomil, na co mají meče, když stejně nesmí nic živého zabít. Svou myšlenku hned řekl Angelovi. Ten mu poradil, ať si promluví s Michaelem, ten jediný mu může odpovědět. Harry na souhlas pokýval hlavou. Když měli za sebou i cvičení s mečem, vydali se do svých pokojů se upravit a zamířili do síně na snídani.

Marion se vzbudila s úsměvem na tváři a hledala očima své nové přátele. Postele obou dívek byly už upraveny a po jedné ani druhé nebylo stopy. Se zklamaným povzdechem vstala, upravila se a sešla do klubovny. Ale ani tady na nikoho z pětice nenarazila, ještě zklamanější se vydala do síně. Usedla ke stolu, kde už byl Nevill, ale Harryho a ostatní tu nenašla. 
   „Neville? Promiň, že se opět ptám, ale kde jsou Hermiona a Ginny, v ložnici už nebyly a tady je také nemůžu najít,“ ptala se trochu nervózně Marion.
   „Za chvíli přijdou, chodí každé ráno cvičit, jejich den začíná úderem šesté hodiny ranní,“ odpověděl Nevill a dál se věnoval svému jídlu. Tak jak Nevill řekl, tak se i stalo, za chvíli do síně vstoupilo našich pět Nebelvířanů a mířili ke stolu, kde už jim Marion dělala místo.
   „Ahoj, Marion,“ ozvalo se zároveň s pěti úst, a to byl pokyn pro veselý smích.
   „Ahoj,“ odpověděla s úsměvem. – „Hledala jsem vás a nemohla najít, myslela jsem, že to byl jen sen,“ pokračovala Marion.
   „Sen?“ zeptal se nechápavě Ron. Harry jen zakroutil hlavou, někdy pochyboval, že jeho kamarád má mozek.
   „Chodíme každé ráno cvičit, pak máme snídani a nakonec vyučování, oběd, vyučování, úkoly, učení, večeře, učení a pak vyučování,“ vysvětlovala Ginny. Marion na ni hleděla s otevřenými ústy.
   „A kdy se bavíte, nebo jak mám chápat výraz vyučování a učení? Je v tom nějaký rozdíl?“ ptala se nechápavě.
   „No je v tom rozdíl, vyučování bereme hodiny podle rozvrhu ve škole, učení je naše soukromé studium, tedy to co se naučíme navíc a co se ve škole nebere. Bavíme se i u učení a sem tam nám nechá Harry volno,“ mrkl Draco na Harryho. Harry se jen ušklíbl a na Dracova slova nereagoval.
   „Tím chcete říct, že vás Harry nutí se jen stále učit? A proč?“ nechápala stále Marion.
   „Špatně jsi to pochopila,“ zastala se Harryho Hermiona, „Harry nás nenutí učit se, my se učíme dobrovolně, a asi nevíš spoustu věcí, ale je to pro nás nezbytné. Bohužel nemůžeme ti říct všechno, mrzí nás to, ale určité věci jsou jen naše věc,“ domluvila Hermiona a všichni ji na to souhlasně kývli. Marion se dál neptala, zkusí zjistit něco od Nevilla.
   „Dnes máme poslední den prázdnin,“ povzdechl si Ron. Toto prohlášení vyvolalo u dívek veselý smích.
   „Čemu se smějete?“ ptal se Ron a kabonil se u toho.
   „Ničemu, Rone, spi dál. Já si nějak vůbec nevšimla, že bychom lenošili, jak ty říkáš přes ty prázdniny,“ odpovídala mu s úsměvem Hermiona a dala mu pusu na tvář. Ronovi zčervenaly uši.
   „Snad si nestěžujete, bando?“ ptal se s úsměvem Harry.
   „My? Ne! Jak bychom mohli,“ řehnil se u toho Draco a poplácal Harryho po rameni. Marion to sledovala se zatajeným dechem. A ne jen ona, okolo šel Brumbál se Snapem. Oba jen kroutili hlavou nad rozhovorem mladých. Brumbál se navíc usmíval, že Harry vzal Marion pod svá ochranná křídla.
   „Harry? Zlato? Co sis pro nás dnes vymyslel za program?“ ptala se s úsměvem Ginny a naklonila se také k Harrymu a po vzoru Hermiony mu vlepila také pusu na tvář.
   „Ginny, to je snad vydíraní od tebe, vám se dnes nic nechce učit, že je to tak?“ ptal se s úsměvem Harry. Při pohledu na přátele mu to bylo jasné, ti se jen trochu víc zaraženě po sobě dívali.
   „No dobře, přemluvili jste mě. Dáme si dnes volno, ale co budeme dělat, vymyslete vy, když se nechcete učit,“ odpálil program na ostatní Harry. Draco se díval po ostatních a jen krčil rameny, Ron na tom nebyl lepší.
   „Hm, Harry, mohli bychom si zahrát opět scrabble a mohla by se přidat i Marion,“ opatrně začala téma Hermiona a tázavě se podívala po jmenovaných. Marion s úsměvem kývala hlavou, že souhlasí a soustředila svou tvář také na Harryho. Harry se začal smát, „no nic já kapituluji, dobře budeme hrát dnes celý den scrabble, a sami anebo pozveme naše přátele?“ zeptal se stále se smíchem Harry.
   „No když nám Marion slíbí, že si nechá pro sebe, s kým hrajeme a kde ho hrajeme, můžeme pozvat i „naše přátele“ jak si je nazval Harry,“ rozhodla Ginny.
   „Jak si budete přát, budu mlčet jako hrob,“ ozvala se Marion.
   „Dobře, já se jich tedy zeptám,“ ozval se Harry.

   U profesorského stolu dnes měli podívanou, sledovali Nebelvírský stůl, hlavně naši pětici. Dnes měli všichni výbornou náladu, stále se něčemu smáli. Na tu dálku a přes ten hluk v síni nebylo slyšet čemu. Najednou se ozvalo Severovi v hlavě: „Ahoj, budeme dnes hrát celý den scrabble nechcete se s Remusem přidat?“ ptal se Harry.
   „Vydrž, zeptám se Remuse a dám ti vědět, já nic akutního nemám, tak že můžu,“ vracel odpověď Snape.
   „Remusi,“ šeptl Snape, aby upoutal pozornost vlkodlaka.
   „Potřebuješ něco, Severusi?“ zeptal se na celou pusu Remus. Snape jen zakroutil hlavou nad nechápavostí svého kolegy, samozřejmě, že přilákal pozornost všech u stolu.
   „Ne, nic, asi se ti něco zdálo,“ odvětil Snape a jen pro Remusove uši zašeptal: „pitomče, Harry se ptá, jestli se přidáme k nim na kouzelnické scrabble, budou hrát dnes celý den.“ Remus přikývl, že se s nimi sejdou, také nic neměl naléhavého, měl rád tyto chvíle při hře. 
   „Harry, oba se přidáme,“ poslal vzkaz Severus.
   „Dobře budeme vás opět čekat, víte kde,“ odpověděl obratem Harry.
   „Super tak se k nám přidají,“ sdělil ostatním. Ti to vzali na vědomí tím, že přikývli. Nakonec už měli všichni dojedené a tak se vydali ze síně pryč.
   Když to viděli oba profesoři, chvíli počkali a vydali se za nimi. Bohužel je překvapil Brumbál.
   „Kampak kam?“ zeptal se zvědavě. Sakra co teď? Proběhlo Snapeovi hlavou.
   „No víte, Albusi, jen tak se projít,“ zkusil improvizovat Remus.
   „Tak na toto vám opravdu neskočím, chlapci,“ odpověděl jim opět s úsměvem Brumbál.
   „No víte, Albusi, já jdu dělat protivlkodlačí elixír a Remus se ho chtěl naučit, kdyby náhodou se mi něco stalo,“ rychle napravoval chybu Snape.
   „No, ani tomuto moc nevěřím, ale už jděte,“ vyhnal je Brumbál s tím, že je bude sledovat. Snape vyzval Remuse, ať ho následuje do sklepení, v hale sešel do sklepení a mířil do svého kabinetu. Remus se jen nechápavě díval na jeho záda, ale následoval jej. Zapadli do Snapeovi laboratoře a Severus Remusovi ukázal, ať je potichu, za chvíli uslyšeli kroky ředitele, když slyšel, jak v laboratoři cinká kotlík, jen pokrčil rameny a vydal se zpět do ředitelny. Po odchodu ředitele, Severus zase všechno uklidil na své místo a vydal se i s Remusem do třetího patra.

   Harry a ostatní zatím zamířili do komnaty, Marion se jen zvědavě po nich dívala, ale tiše je následovala. Harry opět zavolal Lucy, aby jim něco přinesla, která tak hned udělala a vzdálila se opět domů. Hermiona nachystala scrabble a Draco vyčaroval křesla, aby měli všichni, kde sedět. Marion to pozorovala s úžasem, ještě více se divila, když se najednou Harry vydal ke dveřím. Jaké bylo její překvapení, když viděla vstupovat dva profesory.
   „Nějak vám to trvalo, neříkejte mi, že jste někde zabloudili vy dva?“ ptal se s úsměvem Harry.
   „Ale sledoval nás ředitel, museli jsme zamést stopy po nás,“ odpovídal utrápeně Remus. Harry se začal smát.
   „Nevím, čemu se zase směješ,“ zeptal se Ron.
   „Toho trefí z nás šlak, někdy je mi ho líto, až zjistí, že si s námi chodíte hrát,“ vysvětloval Harry a vydal se, sednout si ke stolu. Marion sledovala tento rozhovor s úžasem.
   „Dobrý den, pane profesore Lupine a pane profesore Snape,“ zdravila Marion, která nevěděla, co si může dovolit.
   „Dobrý den,“ ozvalo se z úst obou profesorů.
   „Tak můžeme začít,“ rozhodl Harry a tak se věnovali jen hře. Marion byla jako u vytržení, tolik se nenasmála od doby, co jí zemřeli rodiče. Nejvíce hlášek měl Harry a Draco, ostatní se drželi v pozadí. Všimla si, že Snapeovi tyká jen Draco a Harry. Zbytek mládeže mu vyká. Po hodině hraní se objevil u Harryho ďábelský úsměv, který nevěstil nic dobrého, všimla si ho Hermiona a nenápadně drcla do Rona, ten se po ní podíval a když mu naznačila, zadíval se na Harryho a jen si povzdechl. To vyvolalo vlnu smíchu od všech přítomných.
   „Nevím, co se vám nelíbí,“ pronesl zamračeně Harry. A tak pokračovali ve hře. Když byl čas oběda, všichni se zvedli a zamířili do jídelny, byli domluvení, že se opět sejdou po obědě.
   Po usazení se na svá místa, začali všichni jíst, všechny překvapil přílet sovy ke Zmijozelskému stolu. Přistála před Nottem, dál už tomu Harry a ostatní nevěnovali pozornost. 
   Po jídle se opět vypařili do své komnaty, o chvíli následování profesory. Kde opět pokračovali ve hře.

   Nott si převzal dopis od sovy a hned nahoře byla poznámka, že ji má otevřít v soukromý. Proto se po jídle odebral do nepoužívané učebny. Tam list rozložil a začetl se.

   Drahý synu,

přijď po přečtení dopisu k Zapovězenému lesu, vyhni se hájence toho Míšence, budu tam na tebe čekat. Tento dopis vezmi sebou.

   Tvůj otec

   Nott schoval dopis do kapsy a vydal se z hradu ven, nepochyboval, že se něco děje, když mu otec píše.

   Nenápadně se blížil k lesu a přes přivřené oči pozoroval okolí. Na hranici lesa se opřel do stínu lesa o strom a vyčkával na otce. Ten k němu přišel blíž, ale zůstával skrytý před všemi zraky.
   „Drahý synku, mám pro tebe úkol od Pána Zla, pokud všechno dopadne tak, jak si Pán představuje, budeme odměněni. Nechci myslet na to, kdybys selhal. V Bradavicích by měla být nějaká nová studentka,“ vítal se Nott starší se synem.
   „Ano, včera ji představil Brumbál na večeři, otče. Co je tím úkolem?“ ptal se zvědavě Nott mladší.
   „Tady máš ampuli s jedem, musíš to dostat do jejího jídla, hlavně nenápadně,“ dával otec synovi instrukce. Po odevzdání jedu, se rozloučil se synem a přemístil se k sobě domů. Nott mladší zamířil zpět do hradu, tekutinu ukrytou před všemi zraky v hábitu. Přemýšlel, jak to udělat. Rozhodl se, že to provede dnes večer, nejlepší bude to dát nejen do jídla, ale i do pití. Věděl, že se začala bavit s Potterem a sedí hned vedle nich. Musí se dostat do síně dřív než někdo z profesorů a jed vylít do džbánu s pitím a potřít její talíř.
   Jak se rozhodl, tak i vykonal. Dnes se nikdo kolem síně nepohyboval. Nenápadně tam vstoupil, opatrně tak aby se nedotkl látky v lahvičce, ji vylil do talíře a pohnul talířem tak, aby se tekutina rozlila do všech směrů. To samé zopakoval s jejím pohárem. Nakonec lahvičku schoval opět do hábitu a vydal se nepozorovaně ze síně pryč. Teď už jen počkat na večeři.

   Mezitím v komnatě stále pokračovali ve hře, že se nad jejich novou kamarádkou stahují mraky, nikdo netušil. Přišla doba, kdy museli hru ukončit a vydat se na večeři. Ve své dobré náladě dorazili do síně, kde se usadili opět na svá místa, nikdo si ničeho nevšiml, Marion si nalila do svého poháru pití a nabrala si jídlo, které měla ráda už jako malá. Ostatní ji napodobili, všichni se pustili s chutí do jídla. Nálada je neopouštěla, Brumbál je sledoval s úsměvem.
   Ke konci večeře najednou Marion zbledla a začala ztěžka dýchat, všech pět se po ní podívala se strachem v očích. Než se stačil někdo zeptat, co se jí stalo. Marion klesla hlava na stůl. Draco začal panikařit, za tu chvíli mu přirostl tento andílek k srdci. Harry se snažil zjistit, co Marion je. Zkoušel se jí podívat na zorničky, ale byly zmenšené. Celá síň byla na nohách, ale Harry je nevnímal, zkoumal dál. Najednou se podíval do jejího talíře, něco se mu nezdálo na tom jídle. Vzal její talíř do rukou a donesl ho k svému nosu. Když zvedl hlavu, na jeho zornicích bylo poznat, že je zcela vyděšen. Hermiona k němu přistoupila a vzala si od něj také talíř, poznala to co Harry. Marion je otrávena.
   „Ginny, vezmi ty zbytky do naší laboratoře a zjisti, co je v tom zajed,“ začal dávat instrukce Harry. Zmíněná dívka si vzala talíř, a vyběhla ze síně.
   „Draco, uklidni se, potřebuji tvoji pomoc,“ promluvil Harry i na Draca. Ten se jen bezmocně díval na Harryho.  Najednou Harry cítil nějakou škodolibou radost, spustil ochranu své mysli a zkoumal, od koho vychází, bohužel jeho snahu mařil Draco. Jeho emoce byly moc silné a přehlušovali okolí.
   „Draco, uklidni se sakra,“ přikázal Harry. Draco se jen ublíženě podíval, ale své city se mu nedařilo zkrotit. Hermiona pochopila Harryho úmysl, proto se nerozpakovala a vzala hůlku do ruky: „Mdloby na tebe,“ pronesla a zamířila na Draca. Ron jen vypískl, „Klid Rone, uzavři svou mysl, Harry potřebuje klid,“ pronesla Hermiona. Ron se podíval na Harryho a pochopil, o co tu jde. Okamžitě zavřel svou mysl.
   Harry zatím pátral, nevnímal pohledy profesorů a hlavně Severův. Najednou narazil u Notta na jeho myšlenky, jak to dobře provedl a nikdo nezjistí, že to byl on. Ten jed je velmi rychlý a silný, navíc velmi starý a recepty znají jen ti nejvyšší černí mágové. Otec mu řekl název Aciromocitenev, ale jemu tento název nic neříkal, také mu sdělil, že protijed je nemožné ji podat, měl šílenou radost. Harry už nic víc slyšet nepotřeboval.
   Zapnul svou nitrobranu a obrátil se na Draca: „Enervate,“ pronesl.
   „Draco, jedná se o čas, okamžitě najděte knihy s těmi nejsilnější a nejstarší jedy a protijedy, hlavně berte černou magii. Máme opravdu málo času.“ Zbytek kamarádů se rozprchnul do knihovny, Draco se vydal s Marion na ošetřovnu. Harry nedbal na okolí a přivolal si svou knihu jedů ze svojí knihovny. Čas jim utíkal, vrátila se Ginny a našla Harryho v síni, jak sedí nad knihou, kterou v životě neviděla.
   „Harry, je mi líto, ale nedokážu ten jed určit,“ vydechla u něj. To slyšel už i Snape, Brumbál a Lupin.
   „To nevadí, Ginny, vím, čím byla otrávena, hledáme protijed,“ poznamenal Harry, aniž by zvedl hlavu. Najednou se zvedl, vzal svou hůlku a zakouzlil na sebe „Sonorus“, „Hermiono, Rone a Draco přijďte okamžitě do síně,“ a hlas si opět spravil.
   „Harry, co se děje?“ ptal se Brumbál, „můžeme ti pomoci, když nám řekneš, co víš.“
   „To nejde,“ odpověděl jen Harry. To už se ale do síně řítili ti tři. Harry jen mávl nad knihou a měl text přepsaný na pergamenu.
„Hermiona a Ginny si vezmou na starost protijed, je to asi to nejtěžší, co jste dělali. Hermiono, musíte ho udělat hned na poprvé dobře, nemáme více času, Marion do čtyřiadvaceti hodin zemře. Zkuste se spojit se Snapem, ať vám dá určité lektvary a přísady, co nenajdete v laboratoři,“ vydával instrukce Harry. Hermiona s Ginny na nic nečekali, vzali si recept a uháněli do laboratoře v závěsu se Snapem. Hermiona cestou studovala recepturu, údivem lapala po dechu.
   „Harry, jak jsi zjistil, co je to za jed?“ ptal se zvědavě Draco.
   „Nebylo to těžké, Draco, když tě Hermiona uklidnila,“ usmál se na něj Harry.
   „Promiň, zachoval jsem se jako idiot,“ omlouval se Draco.
   „To ano, ale snad se nám to podaří,“ souhlasil Harry. Jejich rozhovor nechápavě sledoval Brumbál s Remusem. Tu se Harry jakoby duchem vzdálil.
   „Harry, musíte Marion pomoct dřív, než vyrobí ten protijed, Marion je oslabená a její organismus to vzdává. Kouzlo najdete v našich knihách, je mi líto, že jsem poslem špatných zpráv,“ zjevil se Michael před Harrym.
   „Sakra!“ zakřičel frustrovaně a zoufale Harry.
   „Co se stalo, Harry?“ ptal se vyjukaně Ron.
   „Nestihneme ten protijed udělat,“ vzdychl si Harry pro sebe. Zaslechl to však Draco.
   „Harry, to nemůžeme připustit, prosím, udělám cokoliv, musíme ji pomoci,“ začal opět vyšilovat Draco.
   „To víš, že ji pomůžeme Draco, slibuji na svou čest, lásku a svou krev,“ odpověděl vážně Harry. Draco s Ronem pochopili, co tím Harry chtěl říci. Opět nechápali jen Brumbál s Remusem. Než se však stačili zeptat na vysvětlení, Harry se plácl do hlavy, „Accio Hermionin deník,“ jenom zvolal. Už mu v ruce přistávala tlustá kniha.
   „Harry, víš, že ji otevře jen Hermina, to se ti nepodaří,“ varoval ho Ron.
   „Není čas běžet do laboratoře, musím ji otevřít,“ odpověděl jen Harry. Knihu položil na stůl, natáhl dlaň a v ruce měl stříbrnou dýku, Draco ji poznal, byla to ta obřadní. Harry na nic nečekal, řízl se do prstu na levé ruce a pronesl: „Z lásky jsme se obětovali, svou krev jsme spojili, naše pouta v ohni byla ukuta, naší krví nerozlučně spojena, proto mi vydej svá tajemství, kniho,“ kniha zazářila s první kapkou, která na ni dopadla. Harry ji vzal do ruky a otevřel ji. Listoval v ní, než našel, to co hledal. Ostatní jej sledovali s úžasem, toto byla úplně neznámá magie.
   „Mám to, Draco, vezmi Marion a sejdeme se v sídle. Rone, běž za děvčaty a dojdi za námi i s nimi do sídla s protijedem,“ poslal jim vzkaz Harry. Draco se rozeběhl na ošetřovnu a Ron do laboratoře. Harry poslal všechny knihy k němu do tajné komnaty, dýku nechal opět zmizet a vydal se před hrad.
   „Harry, kam jdeš?“ ptal se Remus.
   „Musím, něco udělat, vrátíme se, až bude Marion mimo nebezpečí. A pane řediteli, nehledejte nás, nepodaří se vám to,“ poznamenal ještě a už se za ním zavíraly dveře a Harry mířil za pozemky, odkud se přemístil do jejich sídla.

   Draco uháněl celou cestu, až na ošetřovnu, tam vzal Marion do náruče a aniž by dbal na křik madam Pomfreyové, vydal se z hradu pryč. V hale potkal ještě Remuse s Brumbálem, ale nedbal ani na ně. Stále mířil pryč. Nakonec se s Marion opatrně přemístil do jejich sídla, kde už na něj čekal Harry.
   „Kam ji uložíme?“ zeptal se Harry.
   „Ke mně,“ ozval se Draco.
   „Dobře, jdeme, nemáme moc času,“ souhlasil Harry. Pak už jen beze slov mířili k Dracovi, tam opatrně uložil Marion do své postele. Podíval se na Harryho, co bude dál.
   „Draco, máš ji rád? Opravdu rád?“ zeptal se opatrně Harry.
   „Proč to chceš vědět? Ale ano mám ji rád, sice ji znám jen chvíli, ale přirostla mi k srdci, pokud zemře, budu se s tím velmi těžko vyrovnávat,“ přiznal se Draco s pohledem upřeným na Harryho.
   „To kouzlo by nepůsobilo, kdybys neměl lásku v srdci, Draco. Tím se všechno vyřešilo, a pokud ho provedeme správně a tvá láska je opravdová, měla by vydržet do té doby, než holky přinesou protijed. Tady je kniha, kde to kouzlo najdeš,“ odpovídal Harry. Draco si vzal knihu a začal studovat v rychlosti obřad. Když skončil, kývnul na Harryho, že můžou začít.
   „Já, Draco Malfoy, ti slibuji, ač mě neslyšíš – svou lásku, ochranu a sílu. To slibuji na svou cherubínskou krev,“ a řízl se svou obřadní dýkou do levé dlaně a nechal stékat svou krev na tělo Marion, nakonec ji chytl za levou ruku.
   „Já, Harry James Potter, jsem svědkem Dracovi přísahy, a proto i já přísahám na svou čest a život, že poskytnu svou sílu a ochranu lásce svého druha, tak praví naše přísaha,“ také vzal svou obřadní dýku a řízl se, jeho krev se začala mísit s Dracovou, na to vzal Marion za pravou ruku. Nad Marion se objevilo zářivé světlo, které jí celou proletělo, obtočilo a vyzvedlo do výše, oba chlapci cítili, jak jim ubývá síla, nedbali a ještě více se soustředili na Marion a o to pevněji svírali její dlaň. Nakonec zmizeli i poslední záblesky a na Marion bylo vidět, že se jí lépe dýchá. Chlapci byli velmi vysíleni, obřad byl dost náročný a odčerpání síly bylo znatelné, oba se svezli na kolena, stále drželi ruku Marion, a tak také usnuli.

   Jejich ochránci jen kývali hlavou, Marion přežije a bude jich šest, tím se legenda naplní, jejich síla bude neomezená. Ke každému chlapci přistoupil jeden anděl, k Harrymu Michael a k Dracovi Gabriel. Rozhodli se, že je za jejich obětavost a lásku adoptují, tento obřad je velmi starý, předává se z generace na generaci, ale nikdy nebyl vložen na člověka. Až teď nastala ta chvíle. První začal Michael, přeci jen Harry byl jeho oblíbenec a měl ho rád.
   „Já, archanděl Michael, adoptuji si tě, za svého vlastního syna, Harry Jamesi Pottere Nebelvíre de Angelic, tímto se stáváš celistvým andělem se všemi schopnostmi a přijímáš i mé jméno. Kdykoliv, kdy budeš potřebovat radu nebo pomoc, se na mě můžeš obrátit jako na svého otce. Tak slibuji na svou krev, kterou teď spojuji s tvou,“ když domluvil, řízl se Harryho dýkou do levé dlaně a spojil ji s levou dlaní Harryho. Jejich krev se začala mísit, kolem obou lítalo červeno-zlato-bílé světlo, až se objevili dvě úplně stejné koule, které se vpily do obou ve stejnou dobu, tím byl obřad vykonán.
   Nakonec začal svůj obřad Gabriel: „Já, archanděl Gabriel, si tě adoptuji, za svého vlastního syna, Draco Malfoyi, tímto se stáváš celistvým andělem se všemi schopnostmi a přijímáš i mé jméno. Kdykoliv, kdy budeš potřebovat radu nebo pomoc, se na mě můžeš obrátit jako na svého otce. Tak slibuji na svou krev, kterou teď spojuji s tvou,“ opět po vyřčení posledního slova, si vypůjčil Dracovu dýku a řízl se s ní do levé dlaně, kterou pak spojil s Dracovou levou dlaní. Kolem nich proletělo jen bílé světlo, opět se utvořily dvě koule, které se do nich vpily zároveň. Draco a Harry stále spali, tady tyto obřady viděli jen ve svém snu, až později zjistí, že to byla skutečnost. Nakonec všichni andělé zmizeli, i když by chtěli povznést i Marion, zatím nemohli, nestala se ještě ani Cherubínem. Ale čas ukáže.

   Hermiona a Ginny mířili do laboratoří, museli si pohnout. I oni měli strach o Marion, sice ji znaly jen chvíli, ale obě by to nebyly ženy, kdyby si nevšimly pohledů Draca. Za nimi v závěsu pospíchal Snape. Když dorazili do laboratoře, Hermiona nachystala přísady a Ginny kotlík, Snape jen mrkl na recept a přinášel hotové lektvary, které byly třeba. Všichni tři se pustili do výroby, nikdo nepromluvil, ale rozuměli si i beze slov. Nikdo se nikomu nepletl pod nohy, a přesto lektvar pokračoval v přiměřeném tempu na jeho pokročilost. Po nějaké době se u nich objevil Ron.
   „Děje se něco?“ zeptala se Hermiona, která si ho všimla první.
   „Až budete mít lektvar hotový, máme se dostavit do sídla,“ odpověděl Ron.
   „Proč? Co se stalo?“ zeptala se teď už i Ginny.
   „Nastaly asi nějaké komplikace, nic moc nevím, jen Harry řekl, že to asi nestihnete a Marion do rána nevydrží, přenesl ji s Dracem, víte kam. Také si zavolal tvůj deník Hermiono a hledal tam nějaké kouzlo,“ dodával Ron.
   „Ten můžu přeci otevřít jen já,“ poznamenal Hermiona.
   „Harry ho otevřel, ale pronášel u něj nějaký rituál. Našel, co hledal a poslal mě za vámi se vzkazem a Draca pro Marion. Jak jste na tom s tím protijedem?“ zeptal se teď už Ron, na to vlastně proč sem přišel.
   „Jde to pomalu, ale do rána bychom ho měli mít. Snad to Marion přežije, nevím, jestli by si Draco něco neudělal,“ povzdechla si Ginny.
   „Jak to myslíte, slečno Weasleyová?“ ozval se Snape nechápavě, Ron jen přikyvoval, že by to také rád věděl.
   „Draco se zamiloval, nevím, jestli to už sám ví, ale z pohledů kterými sleduje Marion, je to zřejmé,“ vysvětlila Hermiona. Dál už se začala plně věnovat jen lektvaru. Ostatní ji napodobili, dokonce i Ron se přidal. Kolem šesté ranní byl lektvar konečně uvařený, už stačilo jen, aby vychladnul. Protože jim všem šlo o čas, rozhodl se Snape na něj použít chladící kouzlo. Nakonec lektvar přelili do flakónků, jeden vzorek nechali Snapeovi, zbytek vzali s sebou a už mířili všichni tři z hradu pryč. Severus je následoval a divil se, kam jdou, když místo do třetího patra vyšli na pozemky.
   Ginny se podívala za sebe a viděla, že jde Snape stále za nimi. Rozhodla se jednat: „Pane profesore, je mi líto, ale tam kam jdeme, s námi teď nemůžete. Vrátíme se všichni hned, jak budeme moci, slibuji.“ S posledním slovem se otočila a dohnala ty dva před sebou, za bariérou se přemístili všichni tři pryč.
   Profesor na to nevěřícně koukal. Oni se umí přemísťovat. Kam šli, kde jsou? Na to se otočil a mířil do svých komnat. Hlavou mu běželo spousty myšlenek, ale pochyboval, že je dokáže rozluštit. Snažil se věřit, že se vrátí všech šest v pořádku a zdravých. Také by rád věděl, kdo byl tak zákeřný a dokázal otrávit studentku. S těmito trudnými myšlenkami vešel do svého kabinetu, kde si sedl do křesla u krbu, tam i když nechtěl, se mu podařilo usnout, a tak ho také našel i ředitel. Když viděl, že spí, otočil se a zamířil na snídani.

   Zatím Ron s dívkami se objevil v jejich sídle, po příchodu do haly se zarazili, kde ti tři můžou být?
   „Zkusme to u Draca,“ ozvala se Hermiona, která logicky usuzovala, že ji Draco bude chtít mít u sebe. Ostatní na to kývli a vydali se do Dracova pokoje, po otevření dveří, se zarazili nad tím, co spatřili. Na posteli ležela Marion, šaty měla od krve, ale klidně a pravidelně oddechovala. Za ruce ji z každé strany drželi Harry s Dracem. Ti skoro leželi na zemi. Bylo vidět, že jsou vyčerpaní, jejich pokožka byla sinalá. Přesto se Marion drželi, jako by ji už nechtěli nikdy pustit.
   Ginny přistoupila opatrně k Harrymu a pohladila ho po tváři. Na tento motýlí dotyk, se zatřepotaly Harrymu řasy a otevřel své krásné oči, které upřel na Ginny. Ta se na něj jen usmála a kývla k ostatním.
   „Ahoj, máte ten lektvar? Nebyl žádný problém?“ zeptal se tiše Harry, aby nevzbudil Draca.  
   „Máme ho sebou a všechno je v pořádku,“ poznamenala také tiše Hermiona.
   „Tak ho dejte Marion, děkuji vám všem za pomoc,“ ozval se Harry a hleděl při tom na Draca. Ron přistoupil k Marion a podzvedl ji, Hermiona ji opatrně nalila protijed do hrdla. Nakonec ji Ron opatrně opět uložil do podušek.
   „Teď už zbývá jen čekat, jestli se její tělo s tím vyrovná,“ povzdechl smutně Harry, stále držíc za ruku Marion, aniž by si to uvědomil.
   „Harry? Co se stalo, na vašich dlaních je krev a Marion ji má i na těle,“ ptal se opatrně Ron. Po těchto slovech se probral k vědomí už i Draco.
   „Harry a já jsme prováděli rituál, který vám měl dát čas, na to abyste zvládli vyrobit ten protijed,“ povzdechl si Draco a přitom sledoval upřeně Marion.
   „Draco, určitě přežije, ten protijed už má v sobě, teď nezbývá než čekat,“ utěšovala ho Ginny.
   „Měli bychom se asi upravit a odpočinout si všichni. Zůstaneme tady, dokud se Marion neuzdraví,“ poznamenal Harry a opatrně se zvedal ze země.
   „Co škola?“ zeptala se zvědavě Hermiona.
   „Včera jsem řekl Brumbálovi, že se vrátíme, až bude Marion mimo nebezpečí a že nás nemá hledat, protože nás nenajde,“ poznamenal Harry na otázku. Vydal se ke dveřím, od kterých zamířil přímo do své ložnice a do své koupelny. Naložil se do vany, kde začal relaxovat, byl opravdu velmi unavený. Tyto prázdniny byly velmi náročné, první byl zásah proti Voldemortovi, kde málem zemřel Draco, a pak otrávení jejich nové kamarádky. Po hodině vylezl už ze studené vody, vydal se ke skříni, kde si vybral jeden ze svých hábitů, jen kápi si nechal dole.
   Nakonec se vydal do knihovny, kde už na něj čekali ostatní, byli také převlečení do svých habitů, nikomu se totiž nechtělo zůstávat ve svých věcech.
   „Asi bychom si měli sem přinést nějaké své věci, které si můžeme převléci, přeci jen se tak objevit v Bradavicích, byl by z toho poplach,“ poznamenal Ron, když si je tak všechny prohlídl.
   „Ano, také jsem nad tím přemýšlel,“ přiznal se Draco.
   „Co budeme dělat do té doby, než se probere Marion?“ ptala se Ginny.
   „Nevím, mohli bychom studovat knihy, cvičit kouzla anebo také nic, jsem dost unavený a nemám chuť na nic z toho, co jsem vyjmenoval,“ říkal Harry a díval se na Draca.
   „Vypadáte opravdu hrozně, sice už nejste jako mrtvoly, ale jde vidět, že vám chybí energie,“ dodala Hermiona.
   „Jdu se projít do zahrady,“ zvedl se najednou Harry a už ho nebylo, Hermiona s Ginny si vzali z knihovny knihy, Draco se vrátil do pokoje k Marion a Ron se vydal podívat po sídle.

   Harry chtěl být sám, přemýšlel nad různými věcmi, kterého trápili. Strach o přátele a jeho dívku. Co bude dál? Také ho napadlo, proč vlastně cvičí a dostali meče, když nikoho nesmí zabít. Další myšlenkou která mu poletovala hlavou byla, jak je možné, že Draco přežil kletbu smrti. Nakonec došel doprostřed zahrady, kde si sedl na lavičku u fontány. Tak ho zastihl Michael.
   „Ahoj, Harry,“ přivítal se s ním.
   „Ahoj, Michaeli,“ odpověděl Harry.
   „Máš spoustu otázek, Harry, tak ti na ně zkusím dát odpověď,“ pousmál se anděl. Harry se na něj zadíval a vyčkával, dávno věděl, že je lepší Michaela nepřerušovat.
   „Draco přežil kletbu z toho důvodu, že se obětoval za nevinného. To platí i pro vás ostatní, pokud se vzdáte svého života ve prospěch nevinné bytosti, vyletí z vás vlna jako u Draca, budete vyčerpaní a padnete do bezvědomí, ale za jistou dobu se opět proberete. Pokud však někdo bude mířit přímo na vás, kletba vás usmrtí. S tvým strachem ti pomoci nemohu, ten cítí každý, kdo má někoho rád. Co bude dál, nevíme ani my, ví to jen sám Osud, a ten nám jeho knihu neukazuje. Je dobře, že cvičíte s mečem, jednak tím posilujete svou fyzickou kondici a tím vám sílí i magie, ale nesmíte zabít jen pro zábavu anebo člověka, pokud napadne nevinného temný tvor, samozřejmě ho smíte zabít. Pokud by vás napadl upír, stačí, když jen pozvednete svůj meč, rozlije se z něj oslepující bíle světlo, které donutí upíry, ale i jiné temné tvory k ústupu. Harry, já vím, že tě ještě trápí jedna věc,“ vykládal Michael, Harry jen otevřel ústa, nakonec je jen zavřel a nevydal ani jednu hlásku, navíc sklopil pohled.
   „Harry, to co si myslíš, že se ti zdálo, není pravda, stalo se to skutečně. Opravdu jsi teď mým synem, a vždy se ti budu snažit pomáhat. Mám tě rád a ještě raději jsem, že rada svolila k adopci. Už nejsi na světě sám, jsem tu vždy pro tebe, jen uvidíš mě jenom ty. Je mi to líto, nikdy mě nebudeš moci představit jako otce. Naše krev se spojila a tvá magická síla ještě vzrostla, opatruj sebe, ale i ji velmi dobře, může tě zničit. To by mě velmi mrzelo. Draco měl podobný sen jako ty, ale jeho otcem se stal Gabriel. I on by teď s ním měl mluvit, první jste to neměli vědět vůbec, pokud na to nepřijdete sami, ale netušili jsme, že to uvidíte, ale jenom jakoby ve snu. Proto jsme se rozhodli vás ujistit o tom, že se to opravdu stalo a neboj, Marion bude v pořádku. Vím, že jsi měl strach o Draca, ale i on teď už na tom bude lépe. Gabriel ho nenechá samotného, jako já tebe. Kdybys něco potřeboval, stačí na mě v duchu myslet a já se objevím, teď se jdi vyspat Harry, jsi opravdu vyčerpaný, až se vyspíš, Marion už bude v pořádku, slibuji,“ těmito slovy ukončil Michael rozhovor a pomohl Harrymu na nohy, dokonce ho doprovodil do jeho pokoje, kde mu urovnal přikrývky a počkal, dokud nezavře oči. Ještě se chvíli díval, jak Harry klidně oddechuje a nakonec odešel.

   Draco se vrátil do svého pokoje, stále sledoval Marion. Tolik si přál, aby na něj upřela ty své krásné oči. Znal ji jen tři dny, ale připadalo mu, jakoby ji znal celý svůj život. Když se ho Harry ptal, jestli ji má rád nelhal. Jen doufal, že ho neodsoudí, nebýt Harryho neměl by nikoho. I když včera se mu zdál krásný sen, zjevil se mu v něm anděl a vzal si ho za syna. Ale sny jsou jen sny. Tiše si povzdechl.
   „Draco, to nebyl sen, byla to skutečnost,“ ozvalo se za ním najednou. Draco se lekl, nikoho neslyšel přijít. Když se otočil, viděl tam toho anděla ze svého snu.
   „Já jsem archanděl Gabriel, včera jsem tě adoptoval a dodržím, co jsem ve své přísaze slíbil. Ode dneška jsi Draco Gabriel Malfoy de Angelic, budu tu vždy pro tebe, když mě budeš potřebovat. Ne jen v tomto sídle, stačí, jen když na mě pomyslíš a já se objevím. Říkej mi Gabrieli, pokud mě nechceš oslovovat otče, táto. Vykat mi nemusíš, jsi můj syn. Tím že se včera smísila naše krev, tvá magická moc zesílila, proto opatruj sebe i svou magii. O Marion se neboj, bude v pořádku. S Harrym jste ji zachránili život, tedy i ostatní vaši přátelé. O tom, že jsi můj syn, víš jen ty a Harry, je jen na vás, jestli to řeknete i ostatním. Mám tě rád, Draco, pokud myslíš, že si nezasloužíš byt mým synem, jsi na omylu. Teď by sis měl odpočinout, klidně si lehni vedle Marion a spi. Až se vzbudíš, bude už Marion v pořádku,“ při posledních slovech přistoupil až k Dracovi a pohladil ho po vlasech, nakonec mu pomohl si lehnout a přikryl ho. Stále byl u něj a čekal, dokud se Dracovi nezavřeli oči a neusnul klidným spánkem. Ještě se na něj chvíli díval s úsměvem a nakonec také odešel.

   Ron se chvíli procházel, nakonec zamířil do svého pokoje, kde se uložil a usnul, přeci jen byl také unaven, celou noc nespal.
   Hermiona s Ginny stále studovali, nakonec se rozhodli jít zkontrolovat chlapce, nikde je nenašly, nezbylo jim, než se podívat do jejich ložnic. Našly je tam, jak spí, proto se vydali i oni si zdřímnout.

   V Bradavicích se zatím vyšetřovalo, kdo otrávil Marion, byli přizváni bystrozoři. Šetření probíhalo na plné obrátky. Jen tři lidé se stále dívali k pozemkům hradu, jestli se nevrací šest lidí. Bohužel pozemky stále zely prázdnotou.

   Voldemort měl radost, Nott mu hned hlásil, že Whiteová byla otrávena. Bohužel zmizela z hradu, stejně jako Potter a jeho banda. To se mu moc nezamlouvalo, kam jen mohl jít a jak se mu podařilo opustit hrad, aniž by si toho Brumbál všiml.

   Blížil se večer, když se Marion konečně podařilo otevřít oči. Její pohled padl na Draca, který ji opatrně držel v náručí a spal. Byl takový klidný a krásný, když spal. Najednou Draco otevřel oči.
   „Marion, ty žiješ,“ vydechl a vyloudil na tváři takový krásný úsměv, že kdyby neležela, určitě by ji neudržely kolena. Dívala se na něj zvědavě.
   „Mám tě rád, Marion,“ nejistě řekl Draco.
   „I já tě mám ráda, Draco,“ vzdychla šťastně Marion. Draco opatrně vstal, opět si oblékl hábit a pomohl na nohy i Marion.
   „Ostatní budou taky rádi, že jsi v pořádku, celou noc připravovali protijed a čekali jsme, jestli ti zabere,“ vysvětloval Draco a vedl ji do knihovny.
   „Draco, kde to jsme?“ zeptala se zvědavě Marion.
   „Nevím, jestli ti to můžu říct, Marion, musím se poradit i s ostatními. Promineš mi to?“ zeptal se Draco.
   „Není, co ti promíjet, Draco, už před tím jste říkali, že máte určitá tajemství a já je budu respektovat.“ To už došli do knihovny, kde Draco Marion opatrně usadil do křesla blízko krbu. Tam si povídali o svých životech. Draco jí vypověděl všechno, jakou má rodinu, která ho zavrhla a chtěla zabít, jak ze začátku se s Harrym a ostatními nenáviděli a jak ho Harry zachránil a stali se z nich přátelé.
   Marion mu pro změnu vyprávěla, jak přišla o rodiče. Tak trávili čas dokud, nepřišli i ostatní. Všichni se na Marion šťastně usmívali, byli nesmírně rádi, že je v pořádku. Když si je všechny konečně prohlédla, viděla, že jsou všichni oblečeni do bílých hábitů. Vypadali v nich impozantně a tak čistě. Kdyby věřila na zázraky, řekla by, že jsou to andělé.
   Harry tušil její myšlenky, a když se rozhlédl po ostatních, bylo mu to jasné. Rozhodl se poradit zrovna s přáteli, jestli to Marion o nich řeknou.
   „Chci se vás zeptat, jestli souhlasíte všichni s tím, že Marion řekneme o nás pravdu, myslím si, že ji můžeme věřit a stejně už viděla naše hábity,“ ptal se všech Harry myšlenkou. Všichni kývli, že ano. Marion na ně hleděla trochu nechápavě, na co to kývou hlavou.
   „Marion, rozhodli jsme se, že ti řekneme o nás pravdu,“ začal Harry, „všiml jsem si, že si se zadívala na naše pláště.“ Marion se otočila na Harryho, který k ní promluvil.
   „Toto je naše sídlo, o prázdninách jsme vstoupili do Řádu Bílého Cherubína. Tyto sutany, které máme teď oblečené, jsou naše pláště do akcí proti Voldemortovi. Kdo se skrývá v kápi, nikdo neví. Jen nás pět a teď ty. Proto je důležité, aby si nás neprozradila. Proto také máme vyučování a učení. Abychom obstáli před Voldemortem a naší náplní v Řádu, se musíme učit více jako jiní studenti. Tento rok nám čtyřem bude 17 let a staneme se plnoletí, jen Ginny je o rok mladší, ale po splnění zkoušek v lednu, chodí s námi do ročníku. Kouzlíme speciální hůlkou, kterou nemůže ministerstvo zjistit nebo bez hůlky.“ Odpovídal na nevyslovený dotaz Marion, jak to dělají s kouzlením. – „Také dost kouzel provádíme neverbálně, abychom se neprozradili,“ vyprávěl dále Harry a ostatní mu přikyvovali. Marion se po všech dívala dost zvědavě a také s touhou v očích. Sbírala svou odvahu na dotaz, který ji pálil na jazyku.
   „A mohla bych se přidat k vám?“ zeptala se nejistě a pozorovala výrazy všech. Draco zalapal po dechu a ostatní se dívali tázavě po Harrym. Harry upřel svůj pohled do ohně a zamyslel se, než odpověděl. Marion už nevěřila, že by se k nim mohla přidat, sice to byla jen chvíle, ale pro Marion to byla věčnost.
   „Není to, Marion, jednoduché. A ani zrovna teď bezpečné, aby ses přidala k nám. Neumíš se přemisťovat, nemáš hůlku a neznáš všechna potřebná kouzla. Navíc máme pravidla, která musíme dodržet i za cenu svého života. Což bez kouzel by pro tebe bylo smrtelné,“ dával vysvětlení Harry.
   „Já se ráda všechno naučím a beru na vědomí i to, že můžu přijít o život,“ prohlásila pevně Marion. Harry obrátil zpět svůj pohled na Marion.
   „Kde budeš o prázdninách?“ zeptal se jako by od tématu.
   „Nevím, to určí ministr, zatím mám zůstat v Bradavicích,“ ozvala se Marion nechápavě.   
   „Dobře to řeší naši situaci tedy,“ odpověděl Harry. Draco po něm hodil nechápavým pohledem a nebyl sám.
   „Můžeš nám to nějak vysvětlit, Harry?“ nedalo to Hermioně.
   „Jistě,“ usmál se Harry, „Marion se do konce roku naučí celý šestý a sedmý ročník, také si zopakuje ostatní. Na prázdniny bude se mnou a Dracem v mém domě, kde ji naučíme se přemisťovat, teorii černé magie a její pochopení, obranná kouzla a léčící kouzla. Když bude dostatečně připravena, složí přísahu a začne s námi chodit na akce. Všichni, tedy kromě Marion, znáte pravidla, která nás vážou,“ opět se odmlčel Harry, „také s námi začneš cvičit každé ráno a naučíš se ovládat meč. Když už jsme u toho meče, tak máme povolení v ohrožení nevinného zabít temného tvora nebo ho jím zahnat na útěk,“ poznamenal Harry, vzpomenouc si na rozhovor s otcem. Všichni opět přikývli, souhlasili s plánem, který vymyslel Harry. Marion byla také spokojena, už o prázdninách se k nim přidá a dokonce najde nový domov. Když nastupovala do Bradavic, netušila, že také najde svou novou rodinu.
   „Jsme tu od včerejšího dne, měli bychom se vrátit do Bradavic a podat nějaké věrohodné vysvětlení, asi nechejte mluvit mě a jen mě podpořte v té báchorce, co budu šířit“ rozhodl se posléze Harry. S tím se všichni vydali do svých komnat, převléknout se do svých špinavých svršků. Nakonec všichni dorazili zpět do haly.
   Hermiona si vzpomněla, že kdysi četla nějaké kouzlo na očištění oděvu, chvíli si poklepávala prstem na tvář a nakonec se rozzářila jako sluníčko. Ron na ni nechápavě zíral. 
   Vytáhla svou andělskou hůlku a na všech provedla očišťující kouzlo, aby nebyli tak špinaví a z Marioniných šatů dostala pryč krev. Nakonec spokojeně kývla a i s ostatníma se přemístila před Bradavice. Draco chytl Marion za ruku a vydal se do hradu, následován Harrym s Ginny a Hermionou s Ronem.
Žádné komentáře