Arwenčiny fantazie

Můj sen, má fantazie, mé království - chci se s tebou o to podělit, pokud máš zájem...

Harry Potter a Řád Bílého Cherubína (dokončeno)

Kapitola 33 – Opět na koberečku a konec školního roku

Kapitola 33 – Opět na koberečku a konec školního roku

   Všech šest mířilo do hradu, nikdo je nezahlédl, byla právě večeře. Vešli hlavními dveřmi a mířili přímo do síně. Když se otevřely dveře, všechny zraky v síni se zaměřili na toho, kdo vstoupí. Jaké bylo překvapení všech, když do síně vstoupilo našich šest přátel. Zmijozelský stůl zůstal jako jediný zticha, ostatní koleje začaly skandovat na počest Marion. Samozřejmě se během dne rozneslo, že Marion byla otrávena a je velice nepravděpodobné její uzdravení. 
   Brumbála spíše zajímalo, kde všichni byli a jak to nakonec dokázali. Musí si je po večeři zavolat a vyzpovídat. Mezitím si už všech šest sedlo na svá místa, než si nabrali jídlo, zkontrolovali své talíře a poháry, když bylo vše v pořádku, teprve pak si nabrali a začali jíst. Na dotazy svých spolužáku jen krčili rameny nebo házeli nic neříkající úsměv. Po večeři se zvedli a zamířili do své koleje, chtěli se vykoupat a převléci.

   Když Brumbál viděl, jak odchází, vydal se za nimi, zastihl je za dveřmi.
   „Mohl bych s vámi se všemi mluvit?“ položil otázku, která vyzněla jako rozkaz.
   Ozval se Harry: „Pokud nám dáte půl hodiny, pane profesore, tak se sejdeme v ředitelně, nemyslím si, že by bylo rozumné to řešit tady na chodbě.“
   „Půl hodiny a na co vám ten čas bude třeba, Harry?“ nedal se odbýt Brumbál, který pojal podezření, že se domluví proti němu.
   „Chceme se vykoupat a převléci, pokud nám nevěříte, můžete jít s námi,“ vysvětlil klidně Harry.
   „Dobře tedy, za půl hodiny vás čekám v ředitelně, heslo je Medové pracičky,“ dodal ještě na odchodu. Sám mířil do své ředitelny a byl sám zvědav na vysvětlení.

   Mezitím všech šest přátel zamířilo do svých pokojů, kde si vzali hygienické potřeby a čisté oblečení. Chlapci se vydali do své koupelny a dívky do té své. Za dvacet minut se všichni sešli před krbem v klubovně, nachystaní k Brumbálovi. Nemluvili mezi sebou, nebylo třeba slov, vše co bylo potřebné, si řekli už v sídle. Jejich šestici potkal Snape s Remusem na cestě do ředitelny, protože byli také zvědaví, co se dělo po jejich odchodu, přidali se k nim.
   Před Chrličem řekl Remus heslo a už všichni vyjížděli po schodech nahoru k ředitelně. Po ťuknutí na dveře a vyzvání, vstoupili všichni do ředitelny. Brumbál se divil, že se objevili i Remus se Severusem, nedal to však na sobě znát. Vyčaroval křesla a pokynul jim, aby si všichni sedli.
   „Harry, můžeš mi dát tedy nějaké vysvětlení?“ zeptal se mírně zvědavě.
   „Pokusíme se vám to vysvětlit, pane profesore,“ začal Harry. – „Jak jistě víte, tak z Marionina talíře jsme zjistili, že byla otrávena. Nakonec se nám podařilo zjistit čím vlastně. Byl to jed z černé magie, velmi silný a agresivní. Děvčata připravovala protijed, jak jistě víte a já s Dracem jsme chtěli vzít Marion k Sv. Mungovi. Když jsme vybíhali z pozemků, abychom si stopli Záchranný autobus, tak přišlo pět postav v bílých pláštích a řekli nám, že nám pomohou. Přemístili nás do nějaké budovy, Marion si odnesli a nás uložili do postelí. Po cestě jsme jim stačili říct, že děvčata se pokouší vyrobit protijed. Na to nám nic neřekli. Nakonec k nám přivedli děvčata a Rona, opět nám nic neřekli a zmizeli. No a dnes večer přišli za námi do pokoje a řekli, že Marion je v pořádku a máme se všichni vrátit do školy. Opět nás přemístili před Bradavice a zmizeli pryč. No a tak jsme všichni zamířili do síně na večeři, to je vše, pane profesore,“ dovykládal svoji verzi Harry, ostatní mu přikyvovali, že se to tak opravdu stalo. Brumbálovi se něco na tom nezdálo, ale bohužel nemohl jim nijak dokázat, že nemluví pravdu.
   Severus byl zamyšlený, když šel za Nebelvířany ven, žádné postavy v bílém hábitu neviděl, ale nechtěl je nazvat lháři. Klidně se mohly objevit, až zašel zpět do hradu. Remus si je všechny prohlížel, chování Harryho v síni v ten večer a teď se mu nějak nezdálo. Ale s vysvětlením se spokojil. Když Brumbál viděl, že nic jiného nemají v úmyslu dodat, tak se s Nebelvířany i s profesory rozloučil a vypoklonkoval je ze své pracovny.

   Na chodbě se všichni rozdělili, Remus zamířil do svého kabinetu, Severus do svého sklepení a Nebelvíři do své klubovny. Tyto dva dny byly dost hektické, byli unavení a vystresovaní. Když vešli do klubovny, svalili se do křesel u krbu, nikdo z nich moc nemluvil, vítali ten klid a mír. Kolem desáté je Harry upozornil na ranní rozcvičku, zvedl se z křesla a zamířil do své postele. Toto byl pokyn i pro ostatní k rozchodu. Hermiona dala ještě Marion jeden svůj čistý dres, aby se měla do čeho obléknout zítra na cvičení. A už byli zachumlaní do svých postelí a nebylo slyšet nic jiného jen klidné oddechování.

   Mladému Nottovi nezbylo nic jiného než napsat dopis a po sově ho poslat otci. Nedokázal pochopit, jak se mohla ta Whiteová uzdravit, vždyť otec říkal, že na ten jed není dostupný protijed. Po večeři se vydal do své ložnice, vzal si pergamen a brk, sedl si na postel a zatáhl závěsy, teprve pak se pustil do psaní.

   Dobrý večer, otče,

s lítostí ti oznamuji, že Marion Whiteová se dnes vrátila na hrad zcela zdravá a v pořádku.   Přišla ve společnosti toho spratka Pottera a jeho party. Jak dokázali najít protijed nebo ji uzdravit se mi zatím nepodařilo zjistit. Pokud se něco dozvím, dám ti neprodleně vědět.

   S úctou tvůj syn

   Dopis složil, zapečetil a vydal se do Sovince, kde vybral školní sovu a poslal ji k otci. Nakonec se vydal opět na svůj pokoj, kde se převlékl a zalehl.

   Nott starší se právě chystal s manželkou na návštěvu k Luciusovi. Už byli na odchodu, když k němu slétla nějaká neznámá sova, převzal si od ní dopis a ta se hned vzdálila. Podle písma poznal, že je od jeho syna, proto neváhal a dal se do čtení. Dopis nebyl dlouhý, za to mu zkazil náladu. Toto se nebude vůbec líbit Temnému Pánovi. Vzdychl si a poslal manželku opět se svléknout s tím, že musí neodkladně jít něco vyřídit. Netěšil se na tuto schůzku, tušil, že se to bez mučení neobejde. Přesto se rychle přemístil do Temného sídla a vydal se do sálu.   Tam už ho čekal Mistr, zvědavě se na něj zahleděl a chladným hlasem se ozval: „Co tě sem přivádí? Nevolal jsem tě, jak si můžeš dovolit přijít, aniž bych tě pozval. Crucio!“ Nott se válel na zemi v šílených bolestech, kosti a svaly se mu natahovaly a smršťovaly, z toho pocitu mu bylo až úzko. Po pěti minutách Voldemort svou kletbu ukončil a mrazivě se zadíval na hromádku hadrů před sebou. Nottovi ještě nějakou dobu trvalo, než se posbíral ze země, nakonec se připlazil k Pánovi, klekl si a políbil mu hábit. Roztřesenou rukou mu podával dopis od syna, tušil, že po přečtení bude mučení ještě horší, než to co doteď prožil. Voldemort si neochotně od něho vzal pergamen a začal číst, hned po první větě začal zuřit. Projevilo se to tím, že Nott přistál na dveřích, po dočtení celého dopisu jeho zlost neznala mezí.
   Opět Potter, zase se mu plete do cesty, musí tu mouchu na svém hábitu už jednou provždy zničit. Na Nottově místě si představil Pottera a tak se ještě párkrát proletěl po sále, jeho kosti jen praštěly, jak se mu lámaly. Bohužel nebylo to všechno, zakusil ještě několikrát Crucio, řezací kletby až nakonec ho vysvobodilo bezvědomí.
   V ten moment se Voldemort vzpamatoval, málem si ve svém vzteku zabil svého věrného služebníka. Zavolal přes Nottove znamení Luciuse a přikázal mu, aby ho vzal domů. Trochu uklidněn si sedl na svůj trůn a začal vymýšlet krutou pomstu.

   Lucius se přemístil z Temného sídla k Nottovu domu, sám Nott byl ještě stále v bezvědomí. Malfoye dost zajímalo, co mohl provést, že skončil takto mučen. Obyčejně si každý Smrtijed protrpěl pár Cruciátů, ale že by byl až tak zubožen, se zatím nikomu nestalo. Pokud by byl Nott zrádce, tak by ho určitě Mistr zabil a neposílal by ho domů. Jeho zvědavost však zůstala neukojena.
   Když manželka Notta viděla, málem se skácela ve dveřích. Zavolala hned své domácí skřítky, aby ho přenesli do ložnice a ošetřili ho. Mezitím se rozloučila s Luciusem a přešla za manželem do ložnice. Na vysvětlení co se mu stalo, si bude muset počkat, až se probere.

   Ráno pro všech šest začalo úderem šesté. Všichni se sešli před krbem a vydali se na pozemky. Protože Marion s nimi byla poprvé, rozhodl se Harry, rozcvičku trochu zkrátit a zjednodušit. Místo deseti koleček kolem hradu si dali jen tři. O to více však měli posilovacích cviků, jen Marion byla výjimka – měla cviky jen po dvaceti, ostatní cvičili padesátkrát jeden cvik. Nakonec si dali ještě souboj s mečem, kdy si Harry vzal Marion stranou a vysvětloval ji základní postoje, také ji slíbil, že co nejdříve dostane svůj meč. Jeho do rukou vzít nemůže, ublížila by si. Nakonec se unavení odebrali do sprch. Marion sotva pletla nohama, přeci jen nebyla zvyklá na takovou fyzickou námahu. Ostatní se usmívali, vzpomínali na svůj první den, jak vypadali po svém prvním cvičení oni.
   Opět se sešli před krbem ve svých školních uniformách a vydali se společně na snídani. Tam probírali, co je ještě dnes čeká. Po vyučování si udělají všichni úkoly a nakonec půjdou k Harrymu, kde se budou učit a pomáhat dohnat látku Marion.

   Vyučování jim proběhlo stereotypně, na obědě si jen sdělili své dojmy z hodin a vyslechli si Marion. Potom se vydali ještě na své poslední odpolední hodiny. Opět se setkali v klubovně před krbem, kde si začali všichni dělat úkoly. Když je mělo našich pět cherubínů vypracovaných, pomáhalo ještě Marion, aby je měla správně a kompletní. Když i Marion dopsala svoji poslední domácí práci, následovala svých pět kamarádů.
   „Tady nás nikdo nevyruší, do těchto míst je možno se dostat jen se mnou,“ dal vysvětlení Harry.
   „K tvé výuce, Marion,“ pokračoval, „první se musíš naučit nitrobranu, dále přemístění a samozřejmě také hodiny v Bradavicích pro šesté a sedmé ročníky. Proto se teď rozdělíme v tvé výuce. Já si vezmu nitrobranu a přemísťování. Draco by si mohl vzít lektvary a bylinkářství. Péči o kouzelné tvory Ron, Kouzelné formule Ginny a Přeměňování a Runy Mia. Zbývá Obrana proti černé magii a tu si rozdělíme: Neutrální magii vysvětlí Ron s Ginny, Bílou magii já a Draco a Černou magii si nastuduješ jen teorii, nikdy ji nepoužíváme, ale je zapotřebí o ní vše vědět. Na toto téma povedeš s námi diskusi, abychom zjistili, jak si ji pochopila a jak ji chápeme my. Abychom neztráceli čas, tak si každý pro tebe připraví test s otázkami, které se budou týkat prvního až sedmého ročníku. Z toho pak vyhodnotíme, co je třeba tě doučit a co úplně naučit. Nitrobranu a testy bys měla zvládnout, ještě než skončí škola, na ostatní bude čas i o prázdninách. Samozřejmě platí nastudování ročníkových knih, včetně sedmého, čím dříve je nastuduješ tím lépe pro tebe,“ odmlčel se Harry, Marion měla oči navrch hlavy. Myslela si, že se bude muset hodně učit, ale tolik přeci jen ne.
   „Tak Marion tu zůstane a zbytek si může vzít nějaké knihy a učit se, nebo můžete začít pracovat na testech pro Marion,“ rozdal úkoly Harry.
   Ukázal Marion, aby se posadila a začal jí vysvětlovat, jak nejlépe zvládnout nitrobranu. Zdůraznil, že se nemá snažit nemyslet na nic, ale spíše na jednu jedinou myšlenku. On sám si představuje oheň, Hermiona třeba leknín, ať popřemýšlí, co jí bude nejvíce vyhovovat. 
   Nechal jí čas na rozmyšlenou a sám se usadil naproti ní. Marion přemýšlela, až se jí z hlavy kouřilo, stále však nepřišla, na co by měla myslet. Po nějaké době byla už bezradná, když se podívala na Harryho, klidně ji pozoroval a dával jí čas.
   „Harry, já nevím na co myslet,“ povzdechla si nešťastně Marion.
   „Klid Marion, ono se to poddá, neboj, zkus myslet na něco jednoduchého, na něco co tě dokáže uklidnit,“ uklidňoval ji Harry. Marion se tedy opět zamyslela a najednou ji napadla spasná myšlenka. Bude myslet na vodní vír. Hned to také sdělila Harrymu, ten jen kývl. 
   „Dobře, teď se tedy soustřeď na svou představu a já se ti budu snažit dostat do hlavy, pokud se mi to podaří, zkus se ponořit ještě více a vyhodit mě ze svých myšlenek. Čím více budeš cvičit tím menší pravděpodobnost, že se tam někdo nepovolaný dostane. Až to zvládneš, naučíš se vystrčit jen myšlenky, které sama budeš chtít. Zkoušet tě budeme všichni bez ohlášení, budeš muset být vždy ve střehu. Tak teď se soustřeď a já si tě vyzkouším,“ domluvil Harry a pozoroval Marion. Ta hned po vysvětlení se začala soustředit na svou představu, představovala si ji do detailů. – Jeho trychtýřovitý tvar, jak se stáčí stále v jednu stranu, tu mokrost vody, a také tu sílu a odhodlanost, vzít sebou všechno, co mu stojí v cestě. Za chvíli nevnímala nic jiného jen svou představu, nakonec to nebyla představa víru, ale vírem se stala Marion sama. Když Harry viděl, že je Marion soustředěná a nevnímá okolí, rozhodl se, že je ten pravý okamžik, ji zkusit napadnout. Byl velmi překvapený, zjistil, že je to skoro nemožné. S takovou nitrobranou se setkal jen u sebe a u Snapea, Marion byla další výjimkou. Nakonec její obranu prolomil a jen poznamenal, „výborně Marion, už tě nemám, co učit. Můžeš si vzít školní knihy a prostudovat je, půjdu pracovat na tvých testech k ostatním.“ Za nějakou dobu se Marion vzpamatovala, pohlédla na Harryho, který se na ni klidně usmíval. Nakonec se zvedl a šel za ostatními vedle do komnaty, kde začal také pracovat na testech pro Marion. Marion nelenila a vzala si učebnice šestého a sedmého ročníku a začala je pilně studovat. Přeci si jen nechtěla udělat ostudu.

   A tak jim čas běžel velmi rychle, Marionina fyzička se lepšila den ode dne. Její znalosti se rozšiřovaly rapidní rychlostí. Dokonce zvládla i testy, které si pro ni ostatní připravili.
Při první příležitosti se Harry vypařil a zašel koupit Marion její meč. S Miinou pomocí si na něj Marion vytvořila runy, jaké měly meče i ostatních.
   Probírali s ní teoretické nedostatky a pilovaly kouzla, která jí dělala problémy. Do konce roku už moc času nezbývalo, profesoři jen kroutili hlavou nad pokroky, které Marion dělala. 
   Remuse, Severuse a Brumbála to nepřekvapovalo. Dobře totiž věděli, že si ji do parády vzalo těch pět. Nedělní scrabble se stalo pravidelností, byl to snad jediný den, kdy něco nestudovali. Profesoři se k nim rádi přidávali. Přesto dodržovali nepsané pravidlo, neptát se na to, proč se tolik učí.

   Nastaly poslední tři týdny školy, všem začalo zkouškové období. Všichni bláznili a zkoušeli se doučit, co v celém roce nestihli, jen šestka byla v klidu.
   Ve chvilkách klidu se domlouvali, kde jak kdo stráví prázdniny. Harry počítal s účastí Draca, Marion, Severuse a Remuse. Hermiona, Ron a Ginny budou muset nějakou dobu strávit u rodičů, pak se nastěhují k Harrymu.
   Dalším problémem bylo, jak se mají Remus a Severus dostat na porady Řádu, a pak zpět. Také bude zapotřebí, vymyslet něco i pro ostatní.

   Voldemort byl celou dobu od Velikonoc v klidu. Nechával vyléčit zraněné Smrtijedy a chystal něco většího. O jeho záměrech vědělo opravdu jen pár lidí a ti byli pod Kouzelnickou přísahou.

   Zase jednou sedělo našich šest přátel u jezera pod svým oblíbeným stromem a debatovali o prázdninách. Harry byl už delší dobu zticha a přemýšlel. Ginny to nedalo a zeptala se ho: 
   „Děje se něco, Harry?“
   „Ani ne, jen přemýšlím o cestě expresem. Jestli bychom měli jet všichni anebo se přemístit rovnou ke mně. A také, že dlouho není slyšet o Voldemortovi. Dělá mi to starosti“ domluvil Harry. Ostatní se po jeho slovech museli také zamyslet. Harry má pravdu v tom, že „Hadí ksicht“, už dlouhý čas nic neprovedl. Vypadá to, jakoby chystal něco velkého.
   „Harry, ty si myslíš, že chce napadnout Bradavický expres?“ zeptal se najednou Draco.
   „Nevím, je to jedna z možností. Správně bychom v něm měli sedět všichni. A i když tam nebudeme, bude tam spousta studentů, přes které nás bude moci vydírat.“ Přemýšlel nahlas Harry.
   „To máš pravdu,“ přidala se Hermiona.
   „Chceš tedy, abychom než se přemístíme domů, na něj položit všechny ochranná kouzla?“ zeptal se Ron.
   „Jen, aby to nebylo zbytečné a my se nevyčerpali pro nic za nic, a pak nám nechyběla energie, když nás povolají. Budeme si to muset nechat všichni projít hlavou. Zítra to probereme znovu a dohodneme se, co tedy uděláme s tím expresem.“ S tím se zvedli a zamířili do síně na večeři.

   Další den proběhl jako ty předchozí, jen s výjimkou, že odpoledne si sedli ve své komnatě a debatovali o cestě domů. Nakonec se dohodli, že se všichni přenesou k Harrymu a první týden stráví u něj společně, dalších čtrnáct dnů bude Hermiona a sourozenci Weasleyovi se svými rodinami, a pak si pro ně Harry přijde. Zbytek prázdnin už stráví všichni spolu u Harryho. Expres zatím nechají jak je, aby se nevyčerpali, kdyby se Voldemort ozval.

   A konečně tu byl poslední den školy, poslední snídaně a hurá pryč ze školy. Ostatní studenti nasedali do kočárů, které je odvezou na nádraží do Prasinek.
   Naše šestice zůstala v síni jako poslední, nakonec se zvedla a zamířila si do své koleje pro věci, posbírala mazlíčky a kufry. Sešli do haly, kde už na ně čekali Severus s Remusem.
   Tak jako na vánoční prázdniny se z haly vydali na pozemky, kde se pochytali, a jeden se chytl Harryho, který je přenesl k sobě domů. Tak skončil šestý ročník pro Harryho a jeho přátele.
Poslední komentáře
01.02.2014 11:32:42: Harry Potter a Řád Bílého Cherubína je skvělá povídka přečetla jsem ji najeden nádech. Opravdu skvěl...