Arwenčiny fantazie

Můj sen, má fantazie, mé království - chci se s tebou o to podělit, pokud máš zájem...

Harry Potter a Řád Bílého Cherubína (dokončeno)

Kapitola 9 – Nová schopnost a první hodiny ve škole, Snape na scéně

Kapitola 9 – Nová schopnost a první hodiny ve škole, Snape na scéně

   Ráno vstal Harry tak, jak byl zvyklý, tedy v 6 hodin. Rozhodl se už doma, že v cvičení bude pokračovat i ve škole. Oblékl se do sportovního, které našel ve skříni u sebe doma a už sbíhal schody až na pozemky před školu. Dal si tři kolečka kolem celého hradu, aby si zmapoval území, které se na několik měsíců stane jeho teritoriem. Přidal několik kliků, dřepů a dalších různých cviků, z kterých se postupem doby stala jeho denní sestava, kterou cvičil už bezmyšlenkovitě. U toho přemýšlel, jak to udělat, aby měl neustále u sebe svůj meč a svou novou neidentifikovatelnou hůlku.
   Po ranní rozcvičce zamířil na svou kolej. Tam si dal rychlou sprchu,  poté se oblékl do školního hábitu. Po zkontrolování času, se vydal na snídani. Byl nejvyšší čas. U stolu už našel své dva kamarády.
   „Kde jsi byl, Harry? Když jsem vstal, tak na pokoji si už nebyl a ani ve společence. Čekali jsme na tebe s Hermionou. Když jsi však nešel, vydali jsme se na snídani,“ otočil se a promluvil na Harryho Ron, než si Harry stačil sednout.
   „V pohodě, Rone, byl jsem si jen zaběhat,“ odpověděl Harry. Ron s Hermionou se jen po sobě koukali. Cože to byl Harry dělat? A tak brzy ráno? On, který vždy rád spal, a nemohli jej dostat ráno z postele?
   Harry si dávno naložil na talíř slaninu s vajíčky a jedl. Přemýšlel nad tím, že bude muset zajít za Snapem a poprosit ho, aby mohl pokračovat v jeho hodinách. Nad svými myšlenkami se mírně usmíval. Jeho dva kamarádi měli pocit, jako by seděli s bláznem. Ron ještě nedojedl, když se Harry zvednul a vydal se k učitelskému stolu.
   „Kam jde?“ ptal se Ron a nechtěně při tom vyprskl jídlo, které měl v puse.
   „Ronalde, jsi nechutný! Alespoň dožvýkej, když chceš něco říct. Nevím, kam jde. Pokud sis nevšiml, tak se jen zvednul a odkráčel, aniž by něco řekl,“ odsekla Hermiona mírně naštvaná nad Ronovými stravovacími zvyky.
   Mezitím u učitelského stolu: „Dobrý den, pane profesore Snape, chtěl bych Vás požádat, abych směl pokračovat ve vašich hodinách Lektvary pro pokročilé. Vím, že mám jen Nad očekávání z NKÚ, ale s Vaším svolením, by to jistě šlo,“ promluvil svým klidným vyrovnaným hlasem Harry na Netopýra, ten se na něj dost překvapeně zahleděl a nemohl uvěřit jeho drzosti.
   „Pottere, vy si myslíte, že to zvládnete? Vždy jste byl na lektvary levý. Ale dám vám šanci, když si to tak přejete, proč ne. Uvidíme, jak jste dutý. Ale vezměte na vědomí, jedna chyba a letíte z mé třídy,“ odpověděl Snape a zíral na Harryho, jak se usmívá. Napadlo ho, jestli se Potter z té samoty nezbláznil a nebo si nedal povzbuzující lektvar.
   „Děkuji, pane profesore,“ odvětil s klidem Harry. Otočil se a zamířil zpět k nebelvírskému stolu. Jeho dva kamarádi na něj zírali, jestli neutrpěl náhodou úraz, jít a mluvit dobrovolně se Snapem, to není normální.
   „Co to mělo jako být, Harry?“ ptala se Hermiona s povytaženým obočím.
   „Nic, co by, jen jsem se byl přihlásit na lektvary,“ odpověděl Harry s klidem a s úsměvem na tváři.
   „Ty? A co na to ten Netopýr?“ ptal se hned Ron, který valil oči na Harryho.
   „Rone, myslet si můžeš cokoliv, ale neměl bys urážet své profesory, a to ani v případě kdy už nenavštěvuješ jejich hodiny,“ odpověděl Harry a nesouhlasně se zadíval na Rona.    
   Ron, Hermiona i Snape, který šel právě okolo, na Harryho zírali, jestli není opravdu nemocný. Harry jen čekal, až jim profesorka McGonagalová rozdá rozvrhy, aby si zaběhl pro věci a stihl vyučování, na pohledy svých přátel nedbal. Sami zjistí, že už není nic takové, jaké bylo a on se změnil.
   Najednou Harry zbledl, slyšel všechny myšlenky ostatních lidí v síni a také pocity: radost, bolest, bylo to strašně moc vjemů najednou, které se u něj projevily neočekávaně a on nevěděl, co si s nimi počít.
   „Harry, co se stalo?“ ozval se mu v hlavě Angela, který mu seděl na rameni a viděl Harryho bledost a vytřeštěné oči, což se na něj vůbec nepodobalo.
   „Angele, nevím, ale asi mi rupne hlava, najednou se mi v hlavě objevilo strašně moc myšlenek a pocitů: radost, smutek a to všechno v jednom. Pokud s tím něco neudělám, asi se z toho brzy zblázním.“ Bolestně se usmíval Harry a přes své myšlenky odpovídal svému fénixovi. Profesoři se dívali po Harrym, který byl bílý jako stěna a křečovitě se držel stolu. Všem proběhlo hlavou, co se mu stalo, když nic nenasvědčovalo nějakému útoku.  
   „Harry, okamžitě nepropustně uzavři svou mysl, nejvyšší stupeň nitrobrany a vypadni ze síně. Nebo se opravdu brzy zblázníš, jak říkáš,“ odvětil mu rychle Angel.
   Hermiona se nadechovala, že se zeptá Harryho, co se to s ním děje, když promluvil Harry: „Mio, prosím tě, vezmi mi rozvrh a dones mi ho na pokoj, není mi nějak dobře,“ vyhrkl Harry a nejistým krokem se vydal pryč z Velké síně, než se jeho kamarádka stačila vzpamatovat a vyptávat se na další podrobnosti . Zamířil do svého pokoje. Po jeho odchodu se v síni zvedl Brumbál a chtěl jít za Harrym, aby mohl zjistit důvod jeho náhlého odchodu a také taková bledost tak najednou, navíc měl by mu vysvětlit, tak náhlou změnu svého chování. Ale to už se ke stolu s učiteli přihrnula Hermiona v závěsu s Ronem a hned se obrátila na jistou profesorku.
   „Paní profesorko McGonagalová, potřebujeme rozvrhy a máme vzít i Harryho a přinést mu ho na pokoj,“ drmolila Hermiona, která se už viděla u Harryho, měla o něj strach. Není přeci normální, aby mu nic nebylo a najednou se div nesloží.
   Harry mezitím na pokoji ležel a povídal si s Angelem. Řešili spolu to, co se stalo ve Velké síni.
   „Harry, myslím si, že je to tvá další schopnost od andělů – empatie a telepatie. Měl by sis o tom něco najít a přečíst, já jen vím, že empati cítí pocity všech lidí okolo a telepati slyší zase myšlenky. Jak je vidět, budeš v tom opět mistr, proto bychom měli tuto tvoji novou schopnost trénovat, může se ti to v budoucnu velmi hodit. Snaž se mít stále neproniknutelně uzavřenou mysl, než přijdeme na to, jak ji ovládnout. Není pro tebe teď zdravé, se zdržovat v místnosti, kde je spousta lidí. Proto by si na jídlo měl chodit velmi brzo, kdy je síň skoro prázdná, anebo až s posledními, abys tam potkal, co nejméně lidí. Pokud budeš někde, kde bude jedna osoba nebo menší skupinka lidí, zkus trochu spustit svou obranu a začni se učit ovládat tuto schopnost, ale jak sem řekl, měl by sis o tom první něco přečíst. Kdyby náhodou jsem stále s tebou a pomůžu ti při rychlém uzavírání mysli, i když dle mého názoru to nebude třeba. Ty sám už jsi v tom mistr,“ radil mu Angel. Než stačil Harry reagovat na Angelovi rady, do pokoje se přihnali Ron s Hermionou, která mu dávala rozvrh a nadechovala se k otázkám.
   Harry ji zarazil, dřív než mohla spustit, vstal ze své postele a naházel si potřebné knihy na celý den vyučování do tašky. Počkal, až se mu Angel usadí na rameni a vyšel s přáteli z chlapeckých pokojů do společenské místnosti. On s Hermionou měli lektvary a Ron měl volno. Proto se Ron usadil do křesla před krbem a Hermiona s Harrym zamířili do sklepení, kde je čekala letošní první hodina.

   Ještě nezvonilo, a tak si Hermiona s Harrym stoupli před učebnu a čekali, až budou vpuštěni. Harry si vytáhl z batohu knihu a začal si číst, neviděl důvod nevyužít času, který se mu nabídl. Mia to nechápala. Harry a kniha? To snad není ani pravda, vždy to byla jenom ona, kdo miloval knihy a své dva přátele do všeho musela nutit. To už se na scéně objevil Malfoy se svými gorilami.
   „Hele, jedna z mudlovských šmejdek a blázen s jizvou, copak že si na lektvarech, Pottere, takový nemohlo jako ty. Už se těším, jak ti vybouchne kotlík, když tu nemáme Longbottoma, ty ho určitě nahradíš,“ začal rýpat Malfoy. Harry se jen usmíval na Malfoyove narážky a dál si četl v své knize. Hermiona už fakt nevěděla, co si má myslet, jindy by Harry hned vyletěl s hůlkou a teď si jen čte. Tuto rozepři, už sledoval i profesor lektvarů, mezi dveřmi a díval se po Potterovi, jestli vůbec slyší. Když si Harry všiml profesora, jen zaklapl knihu, hodil ji do batohu a vydal se ke dveřím.
   „Slyšíš, Pottere, jsi blázen, a ještě zbabělec,“ provokoval dál Malfoy. To už si přitáhlo pozornost všech studentů. Harry se jen usmíval a šel dál ke dveřím. Hermiona to už nevydržela: „Harry, on tě uráží a ty se jen usmíváš, to mu na to nic neřekneš?“
   „Ne nic, Mio, uvědom si jednu věc. Malfoy dělal, dělá a bude dělat problémy za každou cenu, proč se nad tím vzrušovat. Navíc mě může urazit jen inteligent,“ odpověděl Harry a tím naznačil, že Malfoye rozhodně za inteligenta nepovažuje. Na to vstoupil do učebny a sedl si do první lavice s Hermionou. Snape kolem něj prošel a jen si ho zamyšleně prohlížel, toto od Pottera opravdu nečekal. Vždy po sobě s Malfoyem vystartovali, dnes zůstal na špici Potter a Malfoy vyšel jako poraženy, ale to mu jen tak nedaruji, však se tady ukáže, kdo bude mít navrch. Pomyslel si profesor a v duchu se už na to těšil. Kdyby jen tušil, co bude následovat, určitě by si to dvakrát rozmyslel.
   „Všichni co jste dnes tady, se naučíte ty nejsilnější elixíry, jedy a protijedy, proto od Vás očekávám plné soustředění a disciplínu, že ano, pane Pottere.“
   „Jistě, pane profesore,“ odpověděl Harry s úsměvem.
   „Na tabuli máte zadání Neviditelného elixíru. Máte na to dvě hodiny, za tu dobu byste měli všichni skončit s výrobou, kdo tak neučiní, nemá u mě na hodinách, co dělat,“ domluvil a posadil se za katedru, aby měl dobrý přehled o tom, co se děje ve třídě. Sledoval, co bude dělat to nemehlo Potter, když se sám přihlásil.
   „Harry, budeš chtít pomoct?“ ptala se šeptem Hermiona, která věděla, jak na tom je její kamarád s lektvary.
   „Ne, to je dobrý, Mio, já to zvládnu, věř mi“ šeptl zpět s úsměvem Harry. Snape to samozřejmě slyšel, a už se chtěl ozvat, když ho překvapila Potterova odpověď. To bude zajímavé, na to se ještě rád podívám. Zvedl se a začal procházet po třídě, jak bylo jeho zvykem.
   Harry na své okolí nedbal, už dávno zjistil, že pokud dělá lektvary, musí být úplně klidný a nenechat se vyrušit ze svého soustředění, což nebyl takový problém s jeho nitrobranou. V klidu si nachystal všechny přísady, co měl rozkrájet – rozkrájel, podrtit – podrtil, nasekat – nasekal a dal si je kolem kotlíku v přesném pořadí, jak za sebou budou následovat. Snape, když viděl jeho styl práce, zůstal na něj zírat. Nikdo zatím ze studentů nepřistupoval k lektvarům, tak jako on, Mistr Lektvarů.
   Mezitím už Harry zapálil pod kotlíkem oheň, rozehřál vodu a začal postupně přidávat ingredience, ve správném pořadí, jak napsal Snape na tabuli. Dokonce k podivu Snapea i správně míchal, plynule, a stále s tím svým mírným úsměvem. Skončil jako první, k podivu Hermiony a Malfoye, kteří do této doby byli nejlepší z lektvarů. Snape to již očekával, když viděl jeho postup, sám takový využíval. Harryho lektvar byl ukázkový. Jen kolem něj prošel, body mu dávat nechtěl a ztrhnout je nemohl. Nebylo zatím za co. Harry odevzdal svoji ampuli s lektvarem, uklidil po sobě místo a posadil se, rozhlédl se po zbytku třídy a když viděl, že ještě nikdo není ani v polovině, vytáhl si rozečtenou knihu a začal si číst.
   To přeci jen Snapea naštvalo – číst si v jeho hodinách, tuto odvahu nikdo neměl za ta léta, co vyučoval. A to ke všemu nemohl navíc zjistit, co to ten kluk čte. Proč zrovna Potter měl jako první hotový tak těžký elixír a ještě k tomu dobře, kde získal takovou zručnost v lektvarech, když do loňského roku nebýt Grangerové, zpackal na co sáhl. Rozhodl se, že vyzkouší na Pottera Legillimens. Věděl z minulého roka a jejich hodin s Potterem, že nitrobranu neovládá, a proto by to nemělo být vůbec těžké. Jaké bylo jeho překvapení, když tam narazil na nepropustný blok, a čím více se snažil přes něj dostat, tím více se vzdaloval. Zkusil to naposled a dal do toho největší sílu, jakou mohl. Bohužel toto se mu stalo osudným. Harry, který měl nejvyšší stupeň nitrobrany od své snídaně zapnutý, odhodil Snapea až na tabuli, po které se svezl a zůstal ležet za stolem.
   Studenti zůstali stát s vykulenýma očima a nevěděli, co mají dělat. Snape byl trochu po nárazu omráčen a zlomil si i žebro. To už vstal Harry ze svého místa a přistoupil k profesorovi, promluvil na něj nitrozpytem, aby si jeho spolužáci ničeho nevšimli.
   „Příště se už o to nepokoušejte, mohl sem Vás zabít, pane profesore. Bolí Vás něco? Pokud možno jen na to myslete, nemusí nikdo vědět, co se tu stalo,“ dával Harry instrukce svému profesorovi. Snape jen zíral, ale přesto si pomyslel: „žebro zlomený, budu muset na ošetřovnu.“
   „Nebude třeba,“ ozvalo se mu zase v hlavě, nevěřil tomu, co slyšel a viděl, Potter jen zvedl ruku a vyšlo z něj modrobílé světlo a žebro srostlo. Nikdo by nepoznal, že bylo před chvílí zlomené. Než se profesor úplně vzpamatoval, už zvonilo, Harry pomohl profesorovi na nohy, sbalil si věci a odešel mezi prvníma z učebny.
   Profesor překontroloval odevzdané lektvary, jestli od někoho nechybí, zadal úkol a vyhodil je z učebny. Po obědě si bude muset promluvit s Brumbálem, jako jedinému mu bude muset říct, co se tu skutečně stalo.
   Hermiona doběhla Harryho na schodech ze sklepení, v rychlosti mu řekla, co mají vypracovat za úkol a jak má být dlouhý, Harry jen kývl a pokračoval na další hodinu, tím bylo přeměňování, které měli všichni tři kamarádi společné.
   Usadili se ve třídě, Ron s Hermionou do jedné lavice a Harry za ně sám, vytáhl si učebnice, dva pergameny s dvěma brky a čekal na profesorku, až zahájí vyučování.
   „Dobrý den, studenti, protože tu zůstali jen ti, co složili NKÚ na výbornou a nad očekávání, pustíme se do složitějších proměn člověka, a pak také větších savců na neživé věci a neživé věci zase na živé. První hodinu budeme měnit něco sami ze sebe, jako jsou například vlasy, což je zatím to nejednoduší. První hodina bude teorie a druhá praxe. A teď k tomu kouzlu,“ pokračovala ve výkladu profesorka, Harry se zadíval na jeden z brků, vyslovil neverbálně inkantaci a položil brko na jeden z pergamenů. Brk sám začal psát poznámky, co vykládala před ním profesorka. Sám si vzal druhý brk a pergamen a začal psát úkol do lektvarů, knihu nepotřeboval, věděl dost ze své knihovny, aby úkol napsal na výbornou.
   „Pane Pottere, můžete mi teď zopakovat, co jsem říkala, když nedáváte pozor?“ ozvala se najednou profesorka. Harry ji odříkal posledních 10 minut, co říkala, a ať se to McGonagalové líbilo nebo ne, nemohla nic dodat. A tak nechala Harryho, ať si dělá, co chce. Ve druhé hodině si zkoušeli kouzlo aplikovat, Harry už měl lektvary hotové, naházel všechno do tašky a začal se soustředit, že si změní vlasy na blond, zamyslel se nad formuli a k překvapení všech, místo černovlasého chlapce s jizvou, tam stál blonďák, na to Harry jen pokrčil rameny, sám nečekal, že se mu to podaří napoprvé.
   „Pane Pottere, to vidím poprvé, že by se to někomu povedlo na první pokus. Zkoušejte ostatní dál, vy si dělejte, co chcete, pane Pottere,“ ozvala se opět McGonagalová.
   Harry si vytáhl z tašky svou knihu a začetl se do ní. Našel tam zajímavou věc, a měl tušení, že to bude zrovna to, na co jej upozorňoval Godrik před odchodem ze svého sídla, musí to brzo prozkoumat. Když zazvonilo, šel Harry rychle do síně naobědvat se, pamatujíce slov Angela z rána. Hermiona s Ronem mu skoro nestačili, jak Harry pospíchal a navíc neměli ani jeho kondičku. Rychle do sebe naházel oběd a vypadl z jídelny, než se stačila z jedné třetiny naplnit.
   „Počkám na vás v klubovně,“ řekl jen Harry a s tím se zvednul.
Žádné komentáře