Arwenčiny fantazie

Můj sen, má fantazie, mé království - chci se s tebou o to podělit, pokud máš zájem...

Osud, to tak chtěl

Kapitola 07 – Návštěva

Omlouvám se, že opět přidávám po tak dlouhé době a jen k této povídce, ale opravdu toho mám teď nějak po vícero a nejsem na tom zdravotně nejlépe. Snad se to všechno vyřeší v nejbližší době a já budu moci psát a přidávat, tak jako dříve. Přesto všechno mě Vaše komentáře moc potěší.

Kapitola 07 – Návštěva

Z pohledu Alexe

   Když nám Carlisle řekl o návštěvě mé krásky, vyrazil jsem z obýváku a uháněl do toho svého, abych se připravil. Dal jsem si rychlou sprchu, oblékl jsem si dlouhé letní kalhoty, triko a přehodil jsem si na sebe sako. Zpět do obývacího pokoje jsem se vracel v rekordním čase, schody jsem bral po třech. Byl jsem tam první a netrpělivě jsem čekal na ostatní. Nakonec jsem se dočkal a do půl hodiny jsme se všichni sešli. Byli jsme přichystáni na cestu, vzali jsme si jen dvě auta, do kterých jsme se naskládali. Já, Edward, Alice a Jasper v jednom a v druhém jel Carlisle, Esme, Rosalie a Emmett. Nemuseli jsme hledat dlouho. Jejich dům vypadal z venku malý a sešlý, přesto z něj vyzařovala útulnost. Carlisle nám dál znamení, že to bude ono, tak jsme zastavili a všichni vystoupili. Mávl na nás, abychom chvíli počkali, on sám se uklidnil, poupravil a vydal se ke dveřím. Slyšeli jsme hrát televizi, z toho jsme usoudili, že budou doma. Carlisle zazvonil a my se shlukli kolem něj. Zaslechl jsem rychlý lehký krok. A dveře se otevřely, v nich se objevila moje kráska a za ní stala její sestra. Dívaly se po nás nedůvěřivě a ne moc vstřícně. Ticho přerušil až Carlisle.
   „Dobrý den, jsem doktor Cullen, toto je moje manželka Esme,“ a ukazoval na Esme, která je také pozdravila: „Dobrý den,“ ty dvě ve dveřích však nijak nereagovaly, stály tam jako dvě sochy. Mě nenapadlo nic chytřejšího, než jim zamávat svou rukou před obličejem. Reakce byla okamžitá. Ta menší začala vrčet.
   „Omluvte mého syna,“ snažil se napravit mé škody Carlisle, „nepřišli jsme ve zlém, chtěli bychom se s Vámi seznámit a také Vám sdělit nějaké dohody, které panují mezi námi a Qiulletama.“ Nikki se rychle podívala své sestře do očí, najednou se otočila tváří k nám.
   „Tedy prosím, pojďte dál,“ a ukazoval směrem dovnitř. Všichni jsme se nahrnuli dovnitř, Nikky zůstala u dveří a její sestra nás vedla do většího pokoje. Pokynula nám, abychom si posedali a sama si sedla do křesla, aby měla přehled o všech. Nikki zavřela dveře a přišla za námi.
   „Dobrý den, jmenuji se Nicol Swan a vítám Vás u nás,“ představila se Nikki a zároveň nás uvítala. Všechny pohledy se teď stočily na její sestru, která se nevyjadřovala. Nakonec se opět ujala slova Nikki.
   „Tak nám řekněte, proč jste nás poctili Vaší návštěvou,“ vyzvala ke slovu Carlisleho, na kterého se dívala. Stoupla si za svou sestru a položila ji ruce na ramena, jako by měla strach.
   „Jak jsem řekl už mezi dveřmi, chtěli bychom se s Vámi seznámit. Nevím, které z našich dětí znáte, a tak to vezmu popořádku. Rosalie, Emmett, Alice, Jasper, Edward a Alex,“ jak mluvil, tak na nás zrovna ukazoval. „Rosalie a Emmett navštěvují čtvrtý ročník a Alice, Jasper, Edward a Alex třetí,“ pokračoval v hovoru, „já jsem lékařem v místní nemocnici. Má manželka je návrhářkou, je tedy celý den doma.“ Odmlčel se Carlisle. Isa se zatím zvedla z křesla a přešla k oknu, z kterého se dívala ven. Nicol ji celou dobu starostlivě držela, než se její sestra zvedla, od té doby sledovala každý její pohyb. Všichni jsme to pozorovali se zvědavými pohledy a mlčeli jsme.
   „To není vše, proč jste sem přišli, pokračujte,“ najednou prohlásila dívka od okna. Nicol k ní přistoupila a pohladila ji po vlasech. Jedinou reakcí její sestry bylo zavrtění hlavou.
   „Ano, máte pravdu, nevím, jestli jste někdy slyšely o kmeni Quilletů, jsou to místní indiáni, kteří žijí v La Push,“ na chvíli se odmlčel Carlisle, aby si srovnal myšlenky, jak pokračovat dále, „mění se do vlkodlaků a to jsou naši odvěcí nepřátelé, proto jsme udělali s nimi dohodu, že nebudeme lovit na jejich území a oni nás nechají na pokoji, proto jsme i zde. Nechtěli bychom vyvolat válku, kvůli Vaší nevědomosti. Soudím podle Vašich očí, že se živíte jako my jen zvířecí krví.“
   „Ano, to máte pravdu. Děkujeme za upozornění, nerady bychom opravdu vyvolaly konflikt,“ ujala se opět slova Arlette.
   „Měli jsme o Vás strach,“ promluvila tichým laskavým hlasem Esme.
   „Smím vědět proč?“ reagovala Arlette a trochu se jí zachvěl hlas. Isa se vmžiku otočila k ní a položila ji ruku na rameno, bylo vidět, že to má na její sestru blahodárný vliv.
   „Omlouvám se, nechtěla jsem Vás rozrušit, drahoušku, jen dnes po celý den bude svítit slunce a nebylo by dobré, abyste šly do školy,“ rychle vysvětlila Esme, když viděla, jakou reakci vyvolala svým neuváženým prohlášením.
   „Ach tak, omluvila jsem nás,“ konstatovala Nicol, co už jsme díky Carlislovi věděli.
   „Já, chci Vás ujistit, že od nás Vám žádné nebezpečí nehrozí a uvítáme, když nás přijdete navštívit,“ opět se ujal slova Carlisle. Bylo mu záhadné jejich chování, s ničím podobným se ještě nesetkal.
   „Uvidíme,“ opět promluvila Isa a po chvíli pokračovala: „Smím vědět, jaký obor máte jako lékař?“
   „Jistě, jsem chirurg,“ odpověděl překvapeně Carlisle, „je to nějaký problém?“
   „Ne, omlouvám se, byla jsem jen zvědavá,“ odpovídala na dotaz Isa. Opět se ozvala po delší chvíli ticha Esme: „Mohly byste nám o sobě něco říci?“
   „Co byste chtěli slyšet?“ zeptala se Arlette opatrně.
   „Jak dlouho jste upírky, jestli jste skutečně sestry, jak se to stalo, odkud jste nebo co můžete,“ když viděla výrazy obou sester. Já jsem napínal uši a vše bedlivě sledoval. Začal mluvit opět můj Anděl.
   „Je mi osmnáct let už několik století, byla jsem jedináček, jak se to stalo? Byla jsem ve špatnou dobu na špatném místě. Moje sestra Isa, je upírem kratší čas a je jí navždy sedmnáct…,“ odmlčela se. Její odpověď byla neurčitá, jak jsem si později uvědomil, odpověděla na dotaz Esme, ale stejně jsme nic nevěděli. Rosalie se začala nespokojeně vrtět, byla ve společnosti dalších krásek a nevěděla o nich nic. Nebyla zlá, jenom měla strach o naši rodinu.
   „Co máte v plánu na dnešek, když svítí slunce?“ promluvila zde po první Alice. Nicol se podívala po své sestře a pokrčila rameny.
   „Asi se nudit,“ nakonec odpověděla neurčitě.
   „V Seattlu prší, mohli bychom si udělat malý výlet, abychom se více poznali, jsme přeci spolužáci a nic nám nebrání v tom se spolu bavit,“ navrhovala má sestra. Rosalie nebyla nadšená a hned to dala najevo: „Já a Emmett už máme svoje plány!“ Emmett nazvedl své obočí, což znamenalo, že o ničem neví, obě sestry to nekomentovaly, ale všiml jsem si, že si toho všimly.
   „Já s Esme zůstaneme doma, přeci jen jsem rád, když nemám službu a můžu zůstat se svou manželkou,“ prohlásil Carlisle. Já čekal na reakci Nicol, přál jsem si strávit s ní nějaký čas a poznat ji. Viděl jsem, že Edwarda překvapili mé myšlenky, takového mě neznal. Vlastně to bylo zvláštní a neobvyklé na mě. Stále jsem pozoroval ty dvě, proto jsem viděl, že Arlette se dívá do očí Isi, její reakcí bylo přikývnutí. Nakonec se Nicol obrátila k nám.
   „Dobře, pojedeme s Vámi s Isi, jen potřebujeme se trochu upravit,“ souhlasila Nicol a já se v duchu musel radovat.
   „To je v pořádku, my se také připravíme a za půl hodiny se pro Vás kluci staví a setkáme se ve městě, souhlasíte?“ kula Alice železo, dokud bylo žhavé.
   „Dobře, teď mě prosím omluvte,“ promluvila po dlouhé době Isa a odešla z pokoje. Nicol nás vyprovodila ke dveřím, rozloučila se s námi a omlouvala se za Isu, přesto žádné vysvětlení nedala. Počkala, dokud nenasedneme do aut, pak se obrátila, zavřela dveře a byla pryč. My vyrazili domů, Alice se na nás umívala z předního sedadla. Jasper nad ní vrtěl hlavou a potutelně se nade mnou usmíval. Já si toho nevšímal. Důležité bylo, že i dnes budu blízko Nicol. Hned jak jsme dorazili domů, jsem vystřelil z auta a šel se převléci, do nového oblečení, abych na ni udělal dojem. Edward nade mnou kroutil hlavou, ale to jsem neviděl.

Z pohledu Arlette

   Když jsme otevřely dveře, čekal nás šok. Cullenovic rodinka na prahu. Začal mluvit neznámý muž pro nás, ale my byly v šoku, a tak jsme nereagovaly. Z transu mě probrala až Bella, začala vrčet, když mi ten hezounek z ruštiny začal mávat před obličejem. Nato hned reagoval opět ten muž a začal ho omlouvat a vysvětlovat proč jsou zde. Pozvaly jsme je dále. Já se představila ze slušnosti, Bells je však ignorovala. Cítila jsem její nesouhlas, nevěděla, co má od nich čekat a viděla v nich ohrožení. Nakonec se trošku uvolnila, když jsem si stoupla za ni. Bohužel nejstarší Cullen její pohodu narušil, aniž by chtěl. Zmínka o tom, že je doktor v Belle vyvolala nechtěné vzpomínky a ona se odebrala k oknu. Musela jsem jít k ní a dát ji na vědomí, že jsem tady stále pro ni, že ji neopustím. Nakonec představil všechny své děti a já konečně se dozvěděla, jak se jmenuje ten kluk. Bella byla stále odtažitá, paní Cullenová byla zvědavá, proto jsem ji něco o nás řekla, ale vlastně nic důležitého. Jejich návštěva u nás byla dost rozpačitá a Bells tomu moc nepomáhala. Nakonec to rozhodla Alice, konečně jsem si přiřadila k té tváři i jméno. Pozvala nás do Seattlu, házela jsem své psí oči k Bells, bez ní sem jet nechtěla. A ona souhlasila, nevím proč, a v tu chvíli mě to ani nezajímalo, byla jsem spokojená s vývojem. Bells nakonec prohlásila, že se musí nachystat a opustila pokoj. Mě nezbylo než je vyprovodit ke dveřím, rozloučit se a omluvit se za ni. Než jsem zavřela dveře, slyšela jsem sprchu, potřebovala se uklidnit asi.

Z pohledu Bells

   Hned jak jsem opustila naši nezvanou návštěvu, zamířila jsem do svého pokoje, kde jsem ze sebe vše shodila a mířila jsem do své koupelny. Potřebovala jsem se uklidnit, doktor Cullen mi nechtěně připomněl dobu před přeměnou. Ano bylo to dva roky, ale přesto mi to připadalo ještě čerstvé. Hlavou mi běžely vzpomínky jako zpomalený film: stěhování do Forks, má nemoc, stěhování do New Yorku, nemocnice, návštěva mámy, verdikt nad mým životem, seznámení s Arlette, zpráva o rodičích, kousnutí a pak další bolest – konec budím se jako někdo jiný. Ze sprchy jsem vylezla, až jsem musela. Hodila jsem na sebe minisukni, top na ramínka a vlasy stáhla do uzlu, přes ramena jsem si přehodila mikinu s kapucí. Byl nejvyšší čas a tak jsem se vydala zpět za Arlette. Ta už byla také nachystaná, byla překrásná v těch černých minišatech a na jehlách, vlasy měla rozpuštěné podél obličeje, zbytek byl svázán v uzlu. Když mě uviděla, přišla ke mně a vzala mi obličej do dlaní.
   „Jsi strašně bledá, včera jsi jedla, neměla bys tak vypadat, vzpomínky?“ zeptala se starostlivě.
   „Ano, ale už je to v pořádku, nemusíš se o mě bát,“ odpověděla jsem klidně, „měly bychom jít, slyším auto.“ Přikývla mi a my opustily společně naše útočiště a vydaly se za svými spolužáky.

Z pohledu Edwarda

   Stále jsem se nemohl smířit s chováním Alexe, takového jsem ho neznal. Byl zcela uhranut Nicol. Po dnešní návštěvě u nich jsem stále nevěděl, co si mám myslet. Isa byla nepřístupná, ani se nepředstavila. Nicol ji oslovovala Iso, a přitom jsem v tom lese, dobře slyšel, že ji tam nazvala Bells. Mají nějaké tajemství, jen zjistit jaké. Převlékl jsem se také do nových a slušivých šatů, nechtěl jsem se nechat zahanbit Alexem a přeci jen měl jsem pocit, že bych měl zapůsobit na Isi. Přišla mi moc odměřená a strnulá, ale jen vůči světu, její sestra byla výjimka. Jsem zvědavý, jak bude probíhat dnešek. Konečně nás šest se sešlo v našem obývacím pokoji. Carlisle jen tiše hvízdl, když mě a Alexe uviděl, já na to jen zakroutil hlavou. Alice a Jasper jeli Aliciným autem, já a Alex jsme sedli do mého Volva a jeli pro ty dvě. Když jsem přijížděl k jejich domu, zrovna zavíraly dveře. Alex měl co dělat, aby neslintal. I mě to nenechala zcela chladným, když jsem uviděl Isu. Přišla mi, ale nějaká bledá od našeho setkání. Nicol kolem ní běhala jako kvočna, o čemž mě přesvědčila její tichá slova: „Arlette, uklidni se, já jsem v pořádku. Pst, je to opravdu pryč, nedělej si o mě zbytečné starosti.“ Ta na to reagovala smutným úsměvem a její slova mně vyrazila dech: „to doktor Cullen, to on vyvolal ty vzpomínky.“ Na to už Isa, neodpověděla, blížily se k našemu autu, jako správní gentlemani jsme vystoupili s Alexem z auta a přistoupili k nim. Já vzal kolem ramen Isu a vedl ji ke dveřím, které jsem ji otevřel a podržel. Neprotestovala a ani se neodtahovala, když jsem dveře zavíral, tiše jsem si oddechl. Alex to postřehl a po rtech mu proletěl letmý úsměv. I on usadil Nicol na místo. Na to jsme nastoupili do vozu i my dva, a já jsem vyrazil do Seattlu za Alicí, cesta ubíhala a Alex se snažil naladit rádio, aby nebylo tak ticho.
   „Když už spolu chodíme do třídy, mohly bychom si tykat,“ nabídla najednou Nicol. Alex se hned otočil a nabídl ji svou pravici.
   „Já jsem Alex,“ a už se na ni usmíval. – „Nicol,“ ozvalo od krásné upírky. Alex se nerozhodně podíval po Ise, jak bude reagovat, ta nás překvapila. Natáhla pravici k Alexovi a ozval se jasný hlásek, který mě zmrazil: „Isa.“ Nevědět, že se Alex zakoukal do Nicol, měl bych strach, že mi poleze do zelí. Konečně jsme dorazili na parkoviště, Alice měla pravdu, bylo tu zataženo a vypadalo to, že každou chvíli se spustí déšť. Opět jsme s Alexem vyskočili a pomohly děvčatům ven z auta. Myslel jsem, že se hned odtáhne, ale opravdu mě překvapila, otočila se tváří ke mně a podala mi svou malou ručku se slovy: „Řídil jsi, tak tedy ještě s tebou. Isa.“ Zůstal jsem na ni hloupě hledět, beze slova jsem si s ní třásl rukou a ona se na mě usmívala. Probudil mě až smích Alexe a já konečně ze sebe vypotil: „Edward, opravdu mě těší.“ Přiblížila se ke mně její sestra a Isa opatrně vyprostila svou ruku z mé a uvolnila místo své sestře. Mrzelo mě, že už nemůžu cítit její pokožku ve své. Její sestra mi podala ruku se slovy: „Nicol, těší mě, Edwarde.“ Já se na ni usmál a potřásl jí pravicí. To už k nám přistoupila naše sestra Alice s Jasperem. A já se rozhodl je představit i ostatním.
   „Vím, že už nás představil Carlisle, ale přeci jen ještě jednou. Toto je má sestra Alice a můj bratr a její přítel Jasper. Obě dívky si s nimi potřásly pravicí a Isa opět promluvila: „Říkejte mi Iso, moje sestra se vám představila jako Nicol. Můžeme si tykat, když už chodíme do jedné třídy někteří.“ Viděl jsem, že její slova Jaspera vykolejila. U nich doma se chovala zcela jinak, a teď byla přátelštější. Já si ale nestěžoval.
   „Tak kam půjdeme do obchodu s oblečením, nebo do kina?“ ptala se Alice a kladla důraz na slova obchod. Musel jsem zavrátit oči, jestli do obchodu tak to bude na dlouho. Nakonec to rozhodla Nicol.
   „Obchody někdy příště, pojďme do kina na nějaký film.“ Isi s ní souhlasila, a tak Alici nezbylo než souhlasit, nám třem klukům nehorázně odlehlo. Znali jsme dost dobře její vášeň. Jasper chmatl Alici v pase a vydal se hledat kino. Alex nabídl rámě Nicol a následovali je. Já se nenápadně díval po Ise. Ta se na mě usmála a následovala svou sestru. Už jsem neváhal a zrychlil jsem svůj krok, abych ji dohnal. Šel jsem vedle ní a po očku ji pozoroval. Alice s Jasperem našli zapadlé kino, koupili šest lístků a my zapadli do tmavé místnosti. Páry byli jasně dané: Jasper seděl na kraji vedle něj samozřejmě Alice, následoval Alex a Isina sestra Nicol, Isa a já. Před filmem byla reklama na nějakou elektroniku, nato začal film. Byla to komedie, mě bylo vcelku jedno, co budu sledovat. Musel jsem se usmát, Alex byl v sedmém nebi. Film pokračoval a my se všichni smáli, když jsem se podíval zase jednou na Isi, viděl jsem periferně, že Alex vzal Nicol za ruku, ta mu ji nechala v dlani a mírně se usmála. Když jsem vracel pohled zpět na Isi, všiml jsem si, že se jí otřásají mírně ramena. Asi cítila můj pohled, protože se na mě najednou podívala a já viděl, že ji v očích hrají čertíčci. Nakonec svůj pohled odvrátila a zaměřila se zpět na film, v kině jsme strávili dobré dvě hodiny. Když jsme vypadli, přemýšleli jsme, co podnikneme dál. Domů se nám nechtělo, nakonec došlo i na ty Alicine obchody. Z nás se stali nosiči balíčků, přesto mě to nějak více teď bavilo, když jsem mohl sledovat Isi, jak si zkouší různé hadříky. Nejvíce se mi líbila v rudých šatech bez ramínek, širokou sukni měla těsně nad kolena. Když si je šla vysvléknout, přitočil jsem se k Alici a dal ji znamení, aby mi je koupila. Usmála se na mě a kývla, že to zařídí. Alex mě pozoroval a mračil se. Jeho to nenapadlo. Isi se převlékla do svého oblečení a vše vracela prodavačce, která se na ni mračila. Z jejich myšlenek jsem vyčetl, že jí záviděla její krásu a ještě si ani nic nekoupila. Nicol vyšla z kabinky v pouzdrových šatech zlaté barvy. Ladily ji k barvě očí. Alex mohl na ni oči nechat. I Isa jí je odsouhlasila, Nicol však zavrtěla hlavou a šla se převléknout. Alex mrkal na Alici, ta se zvonkově rozesmála, až se po nás podívali všichni v obchodě. Isa se rozešla k šperkům, které byly na druhé straně obchodu. Dívala se na krásný náramek ze zlata s rubíny a po rtech ji přeběhl úsměv, viděl jsem ho z odrazu vitrín, před kterýma stála. Nakonec se rozešla zpět k nám. Nicol zrovna vycházela z kabinky. Alice ještě přinutila i nás nějaké věci vyzkoušet, nakonec jsem si vybral černou polokošili a černé džíny. Alex si vzal světle modré tričko a tmavě modré džíny. S tím byla Alice spokojená a konečně jsme se mohli vydat k pokladně. Naštěstí Isi ani Nicol si nevšimly, že Alice přibalila ještě dvoje šaty navíc. Začalo se stmívat, být lidé pozvali bychom holky na večeři, ale jako upíři jsme je mohli pozvat tak na nějaké to zvířátko. Nechtělo se mi se s nimi loučit, naštěstí nás zachránil Jasper.
   „Když už jsme ve městě, mohli bychom zajít ještě na nějakou diskotéku, co vy na to?“ navrhoval náš bráška, a já mu chtěl v ten moment skočit kolem krku. Alex byl hned za, Alice se usmála na svou lásku, věděl jsem, že ráda tančí. Čekalo se jen na souhlas od dvojčat. Bylo vidět, že Nicol by šla ráda a nenápadně pokukovala po Isi, která se na ni usmívala, zajímalo by mě, na co myslí. Všem lidem i upírům dokážu číst myšlenky, jen jí ne. Nakonec promluvila Isa: „Pokud se chce Nicol, mě to vadit nebude.“ Ta samozřejmě nadšeně souhlasila, a tak nebylo co řešit. Vyrazili jsme všichni k nejbližšímu podniku, kde to už žilo. Našli jsme si zapadlý stůl a usadili se u něj. Debatovali jsme o škole, o filmech, módě a muzice. Mám pocit, že jsme se všichni dobře bavili. Alice několikrát odvedla Jaspera na parket. Konečně se osmělil i Alex a požádal Nicol o tanec. Ta souhlasila a já s Isou jsme zůstali u stolu sami. Chvíli bylo ticho, než jsem se ozval já s tím, co se jí líbí za hudbu. Jaký má názor na kterého autora. A tak nakonec se rozpovídala. Její hlas mě hladil, hluk se zesiloval a já si k ní přisedl blíž, asi ji to nevadilo, neodsedla si. Z mého nového místa jsem viděl i na taneční parket. Alice to s Jasperem pěkně rozjela, musel jsem na to upozornit i Isi, ta se usmála a jen mi řekla, že jim to spolu sluší. Pohledem hledala svou sestru, když ji našla, usmála se ještě více. A já zjistil, že jsem se asi zamiloval. Neměl jsem, ale dost odvahy k tomu se jí přiznat. Sledoval jsem její pohled a konečně jsem zjistil, čemu se tak směje. Ti dva si hleděli do očí, jako by v příští minutě měl nastat konec světa. Nemluvili a jen se houpali do rytmu. Mohl jsem vidět, že Alex by se rád ještě více přitulil. Neměl, ale dost odvahy tak jako já. Konečně začali hrát jemnou melodii a já se podíval zpět na Isi, dodal si odvahu a požádal ji o tanec. Zadívala se mi do očí a nakonec přikývla. V ten moment jsem si připadal, jako bych vyhrál v loterii první cenu. Opatrně jsem ji vzal do náručí a lehce ji vedl po parketu. Mohl jsem cítit pohledy všech chlapů, co mi vráží dýku do zad. Záviděli mě i Alexovi. Opravdu se hned tak nevidí dvě krásky. Když je upírovi příjemně, čas rychle utíká. Museli jsme se vrátit domů, Alexovi se moc nechtělo, ale věděl od Alice, že zítra bude pršet a my všichni budeme muset do školy. Isi a Nicol se rozloučily na parkovišti s Alicí a Jasperem. Ti zamířili přímo domů. Já holky vezl ještě k nim. Opět jsme jim otevřeli dveře od auta, aby mohly vystoupit, rozloučili se s nimi a počkali až zajdou domů. Alex si srdceryvně povzdechl. Bylo mu to, ale málo platné, holky se už neukázaly. Oba jsme nasedli zpět a já nás odvážel domů. Alex mi jen sdělil, že mám na něj ráno počkat, že mi musí něco říct. Dál to nerozváděl a zamířil do svého pokoje. Má zvědavost musela počkat, schválně myslel na malou násobilku, abych si nemohl přečíst jeho myšlenky.
Poslední komentáře
27.08.2009 23:34:57: Já nemám slov.Píšeš to nádherně.Už se těším na pokračování.
27.08.2009 17:10:13: no super, vypadá to že se nám Alex s Edwardem zamilovali :D:D:D Krásně napsaná kapitolka :)) Už se m...
27.08.2009 16:47:57: chudacik alex=) ten je v tom az po usi=) uz sa tesim na pokracovanie=) rychlo prosiiim =)