Arwenčiny fantazie

Můj sen, má fantazie, mé království - chci se s tebou o to podělit, pokud máš zájem...

Osud, to tak chtěl

Kapitola 04 – Rodina Cullenových

Pro dnešek ještě jednu kapitolu, pokračování zítra ...

Kapitola 04 – Rodina Cullenových

Z pohledu Carlisleho

   Měl bych se Vám asi nějak představit a přiblížit svůj život. Jmenuji se Carlisle, jsem upír. Přeměnil mě někdy kolem roku 1663 neznámý upír. Jsem vcelku pohledný, usuzuji tak z pohledů žen, kolem kterých se pohybuji již několik desítek let. Mám blond vlasy, vysokou a štíhlou postavu. Dlouho jsem se nemohl smířit s mým stavem, proto jsem dělal všechno možné i nemožné, abych přestal existovat. Nikdy se mi to nepodařilo. Po nějaké době, kdy jsem odmítal pít lidskou krev, jsem se tak vyhladověl, že jsem se vrhl na prvního jelena, na kterého jsem narazil. Zjistil jsem, že není třeba pít krev lidskou, stačí zvířecí. Po nějaké době jsem si vypěstoval imunitu na krev, po nocích jsem studoval a stal se ze mě lékař. Také co jiného dělat, když jsem jako upír nemohl spát. Po jistém čase mi bylo ale smutno, několik desítek let jsem žil zcela sám, izolován od okolního světa. Čím více jsem se cítil sám, tím více jsem přemýšlel o tom, jak si stvořit sobě podobného, abych měl společnost. Příležitost se naskytla v roce 1918, kdy jsem pracoval v nemocnici, zrovna bylo moc případů španělské chřipky. Ležel tam sedmnáctiletý chlapec. Rodiče mu zemřeli na tu chřipku, ještě předtím než se tak stalo, jsem ale slíbil jeho matce, že se o něj postará. Nevypadalo to s ním moc dobře, jako lékař jsem mu pomoci nemohl, ale jako upír jsem jej zachránit mohl. Na poslední chvíli jsem se rozhodl, že zariskuji a chlapce přeměním. Má myšlenka byla krásná, ale Edward se mi vzepřel a odešel ode mne. Opět jsem zůstal sám. V té době jsem však potkal Esme, zamiloval jsem si ji, ale ztratila se mi z očí. Bylo to tak lepší, ona člověk a já stvůra živící se krví. Ale osud tomu chtěl jinak, po čase jsem ji našel ležet v márnici, kam ji odvezli. Čekal mě šok, ležela na chladném kameni, a přesto všechno její srdce ještě bylo. Pochopil jsem však, že na ta zranění nemá šanci přežít. Nakonec jsem se rozhodl a přeměnil jsem ji také v upíra. Od té doby jsme stále spolu, vzali jsme se a jsme spolu už několik desetiletí. S bolestí v srdci jsem musel Esme říct, že nikdy nebudeme mít děti. Upíři je mít nemohou. Viděl jsem na jejích očích, jak ji to vzalo, ale další nevýhodou upírů je, že z očí jim neskane jediná slza. Přesto všechno jsme, ale získali děti. Vrátil se ke mně Edward, kterého jsme s Esme adoptovali. Dalším naším dítětem se stala Rosalie, kterou jsem přeměnil, když ji znásilnili a nechali v zimě na ulici. Jistou dobu jsem si myslel, že by se s Edwardem mohli dát dohromady, aby se necítili s naším údělem tak sami. Nikdy se to nestalo. Rosalie k nám však přinesla Emmetta, prosila mě, abych ho přeměnil. A já její prosby vyslyšel, teď jsou ti dva už poněkolikáté manželé, jsou stále spolu. Tak jsme s Esme měli tři děti a má žena byla šťastnější. Její schopností je vášnivě milovat, svou láskou mohla obdarovávat mě a své děti. Proto když se k nám přidala Alice s Jasperem. Vzali jsme je pod svá ochranná křídla a adoptovali i je. Poslední do naší rodiny přišel Alex, našel jej Edward už přeměněného. Vysvětlili jsme mu naše stanovisko a on přijal, adoptovali jsme i jeho. Edward se nám do té doby stranil, ale když přišel Alex, všechno se obrátilo, ti dva se výborně doplňují, jeden by řekl, že jsou to opravdový bratři.
   Dnes se vrátil Edward s Alexem ze svého výletu, naše rodina byla konečně opět kompletní. Naše radost však netrvala dlouho, vyskytlo se možné nebezpečí, o kterém nás informovala Alice. Do Forks, to je město, kde teď nějakou dobu žijeme, přijely dvě dívčiny a nikdo o nich nic neví, jen mým dětem se zdají divné. Nakonec jsem jim doporučil, aby byli všichni opatrní a bedlivě je sledovali.

Z pohledu Esme

   Mé celé jméno je Esme Anne Platt Evenson, co jsem si vzala Carlisleho tak i Cullen. Ale nějakou dobu to už bude, co mě všichni znají jako Esme Cullen. Svého muže zbožňuji a udělala bych první poslední, abych mu splnila všechna přání. Nikdy jsem mu nevyčítala, že mě přeměnil do upírky. Ano nemohu mít vlastní děti, bylo těžké se s tím smířit. Ale teď mám šest adoptovaných, kterým můžu dát svou lásku. Jsem menší štíhlé postavy, mé vlasy mají karamelovou barvu. Můj život nebyl jednoduchý. S mým nynějším manželem jsem se setkala, když mi bylo 16 let. Ošetřoval mi zlomeninu, ale odstěhoval se pryč. Dlouhá léta jsem ho neviděla, mezitím jsem se na nátlak rodičů vdala za surovce, který mě bil. V té době nebylo možné od muže odejít jen tak, nedalo se to a já musela mlčet a držet. Myslela jsem, že se na mě usmálo štěstí, když byl můj muž povolán na vojnu. O dva roky mě však čekalo zklamání, když se vrátil a pokračoval tam, kde skončil. Čekala jsem jeho dítě, aby nemuselo zažít to co já, utekla jsem. Narodilo se a já byla ta nejšťastnější matka, moje štěstí netrvalo však dlouho, krátce po svém narození mi zemřelo v náručí. Můj život pozbyl smyslu a já se rozhodla zabít. Skočila jsem z útesu a byla jsem převezena do marnice, tuto dobu mám jako v mlze. Ostřeji si pamatuji až probuzení, kdy nade mnou stojí nynější muž a snaží se mi vysvětlit, že mě přeměnil v upíra. Nebyla jiná možnost, jinak bych podlehla svým zraněním. Moje láska k němu nikdy neuvadla, miluji jej pro jeho soucit s každým, a já s ním zůstala a nakonec sem si jej vzala, spolu jsme adoptovali několik dětí, které považuji za své a dýchala bych za ně.
   Konečně se domu vrátil můj nejstarší a nejmladší syn, byli spolu na nějaké výpravě. Stává se to opakovaně, vždy mi strašně moc chybí a já už se nemůžu dočkat, kdy se vrátí domů. Dnes konečně ten den nastal, moje radost netrvala však dlouho, Alice s ostatními dětmi nás rozrušila zprávou o dvou nových tvářích ve městě. Naštěstí je můj muž rozumný a zachoval si chladnou hlavu. Počkáme a uvidíme, co se bude dít.

Z pohledu Edwarda

   Jsem synem Carlisleho a Esme Cullenových. Před přeměnou mé jméno znělo Edward Anthony Masen. Edward jsem po otci, zemřel i s mou matkou na španělskou chřipku v roce 1918. Když má biologická matka vymámila slib na Carlisleim, že se o mě postará. Než jsem stihnul zemřít, proměnil mě v upíra, a pak mě následně adoptoval. Spolužáčky ze střední mě stále nahání, nechápu proč, vypadám úplně obyčejně – vysoký štíhlý se zlatýma očima, když nejsem hladný, stále rozcuchané vlasy bronzové barvy. Ne vždy jsem se ztotožňoval s otcovými názory a byla doba, kdy jsem od něj utekl a zkoušel žít na vlastní pěst. Mé buřičství proti němu mě však brzy přešlo. A já se pokorně vrátil s prosíkem zpět. V té době už měl Carlisle manželku Esme, ta mě přijela zpět s otevřenou náručí a nahradila mně mrtvou matku. Byl jsem vždy samotář, než sem našel Alexe. Ano, mám i jiné sourozence, ale nikdy to nebylo s nimi takové jako s ním. Rosalie má Emmetta a Alice zase Jaspera, já byl sám jako kůl v plotě. Vlastně jsem Alexe našel já, když jsem byl opět na toulkách. Esme to nedělá dobře, když jsem pryč, ale za tu dobu si zvykla. Je to už má tradice, že se čas od času seberu a cestuji po světě. Také být na jednom místě nelze. A věčnost je dlouhá. Momentálně jsem v rámci svých možností spokojen se svou existencí. Zrovna jsme se vrátili s bráškou z výletu. I on má rád to cestování, výborně se doplňujeme. Navíc také nemá družku, o to si asi i víc rozumíme. Ano pokud jde o rodinu, držíme při sobě, ale je těžké se s někým více sblížit, když mají druha a navíc víte, co jim táhne hlavou. Začal nový školní rok, a proto jsme se s Alexem vrátili, nebylo by dobré hned na začátku chybět. Jeden den se dá tolerovat, ale nastupovat po půl roce je děsné. Už jen z toho důvodu, že vzbuzujeme dost pozornosti i bez našeho snažení. Po návratu domů jsem si to představoval, že to bude jiné. K mé zlosti, se tu objevili nějaký nový holky, jak jsem zjistil z myšlenek Alice. Už teď vidím, jak nás budou opět s Alexem nahánět a nedají nám pokoje. Začal jsem se s tím smiřovat, když Alice neúmyslně odkryla další část myšlenek. Něco se jí na nich nezdálo, budou problémy. Teď jsem se vrátil a měl bych se kvůli nim stěhovat i s celou rodinou. To snad není možné. Máme více domů, nemůžeme zůstávat na jednom místě dlouho, ale Forks nám vyhovuje nejvíce. Je tu opravdu jen pár slunečných dnů, ostatní jsou buď pod mrakem, anebo prší, což nám vyhovuje. Nakonec to v  celku logicky vyřešil otec, musel jsem s ním souhlasit. Nejlepší bude, když počkáme.

Z pohledu Rosalie

   Dnešek byl za trest, nejprve ty dvě nové studentky, a pak u oběda Emmett. Rozčílil mě, měla jsem chuť se na něj vrhnout. Já sama sem ty dvě neviděla, ale když už i můj miláček prohlásil, že jsou krásné, dorazil mě. Vždy si všímal jen mě. Zamilovala jsem se do něj, ani nevím jak. Vždyť sem si ho zachránila před medvědem. Z řeči svého otce Carlisleho jsem pochopila, že jsem se měla dát dohromady s Edwardem, ale nikdy to mezi námi nejiskřilo. Nevím možná jsem mu připomínala porcelánovou pannu svým vzhledem a chováním. Mám zlaté vlasy do půli zad, jemně se mi vlní, má postava je štíhlá jako proutek. Nikdy jsem nepochopila, proč jsem se mu nelíbila. Mé chování není nejlepší, ale byla jsem tak vychovávána. Rodiče mě chtěli hodně vysoko prodat, tedy vdát, ale teď to vidím v tom správném světle. Prostě chtěli vystoupat na společenském žebříčku výš, než doteď byli. Všechno skončilo tím, že mě můj nastávající znásilnil a podělil se o mě se svými přáteli. Pak mě nechal na mrazu nahou, než mě našel Carlisle. Zachránil mě tím, že mě přeměnil v upíra a má krása, byla ještě více oslňující. Přesto to na Edwarda nezapůsobilo. Nakonec mě Carlisle adoptoval, já si zachránila pro sebe Emmetta a byla konečně šťastná. Až do dnes, kdy se na scéně objevily ty dvě. Pokud budou nějaké problémy, zabiji je. Má rodina je mi nade vše a nedovolím, aby jí někdo ublížil. Ale jak dnes rozhodl Carlisle, počkám s tím ještě a uvidím, ale budu je bedlivě sledovat. Jedna jejich chyba a jsou mrtvé.

Z pohledu Emmetta

   Můj život vlastně začal až od té doby, kdy mě Carlisle přeměnil. Nebýt Rosalie byl bych vlastně už několik let mrtvý. Byl jsem na lovu, když mě napadl medvěd, zachránil mě blonďatý anděl. Do teď obdivuji, jak takové drobné stvoření mohlo jít s mou vysokou, mohutnou a svalnatou postavou přes 100 mil, aby mě její otec mohl pro ni přeměnit. Nikdy jsem jejich rozhodnutí nelitoval. Ani věčnost mi nestačí k tomu, abych svému Anděly dokázal, jak ji mám rád, udělám pro ni cokoliv, proto mě tak mrzí, jak jsem ji u oběda rozzuřil. Ano ty dvě jsou krásné, ale pro mě nic neznamenají. V mém srdci byla, je a bude jen Rosalie. Dnes se vrátili bráchové, konečně tu nebude nuda. Má koho pošťuchovat. A snad si to i u Rosalie vyžehlím, můžu jenom doufat, že nesplní svou hrozbu. Nerad bych spal v obýváku na pohovce, když může ležet vedle své úžasné manželky.

Z pohledu Alice

   Dřív než začnu mluvit o dnešku a co se stalo. Bych se měla představit, jmenuji se Mary Alice Brandon Cullen. Ale ze všech mých jmen používám jenom Alice Cullen. Svůj dřívější život, tím myslím před přeměnou si nepamatuji. Nevím odkdy, ani kdo mě přeměnil. Proto žiji jen životem po přeměně. Díky svým vizím o budoucnosti, jsem si našla partnera. Jasper, je to takový můj miláček a zpestřuje mi život. K Cullenovým jsme se vlastně dostali já i Jasper, také díky mé další vizi. Našli jsme zde domov, který nám oběma chyběl. Jasper mě škádlívá kvůli mému vzhledu. Říká mi skřítku, nebo vílo. Mám sytě černé vlasy, ostříhané nakrátko, které si do všech směrů cuchám. Tak jako celá naše rodina jsem štíhlé postavy. Mou největší zálibou je nakupování, Jasper to toleruje, ale kdy může, se tomu vyhne. Naštěstí má sestra Rosalie má nákupy ráda. Díky Esme jsem našla i matku, na kterou si vůbec nepamatuji. Miluje nás všechny stejně, a proto ji trápí, že je Edward tak sám, vlastně teď i Alex. Jsou pryč, na svém výletě. Ale já už vím, že se dnes vrátí domů, ve škole jsem přemýšlela, jestli to mám sdělit Esme. Ale raději ne, určitě by jim chtěla připravit přivítání a Edward to nemá rád. Moc by mi nepoděkoval. Mé myšlenky na bráchy, přerušil příchod dvou nových spolužaček. Takovou krásu jsem viděla jedině u Rosalie, mé sestry. Ta vyšší postavy si asi všimla, že ji sleduji, protože na mě zaměřila své oči. Když se naše zraky setkaly, přeběhl mi po zádech mráz, měla jsem divný pocit, než jsem se vzpamatovala, odvrátila pohled pryč, a pak už mi nevěnovala pozornost. Já ji ale sledovala dál, seděly tiše a sledovaly jen profesora před sebou. Nevěnovaly pozornost nikomu a ničemu jinému. Mé upíři uši, slyšely, jak si mezi sebou povídají o nich spolužáci, ale s těma dvěma to nehnulo, buď je neslyšely, nebo je prostě ignorovaly. Po zazvonění se prostě sbalily a opustili třídu, aniž by věnovaly pohled svému okolí. Nepřipadá mi, že jsou namyšlené, v tom bude něco jiného. Má zvědavost mi nedala spát, a proto jsem se zaměřila na jejich budoucnost. Neviděla jsem nic, tedy viděla jen černotu, to mě vykolejilo z mého klidu a já o nich musela přemýšlet i následující hodiny. Ještě u oběda mi to nedávalo spát. Čekala jsem na své sourozence a vyhlížela ty dvě nové tváře. Těch jsem se nedočkala, ale naše rodinka se slezla. Dokonce i Emmett si jich všiml, a to je už co říct. Obyčejně má oči jen pro Rosalii. I jemu se na těch dvou něco nezdálo, ale nedokázal říct co. Chudák Emmett vcelku si to u Rosalie pokazil, nakonec musel situaci zachránit Jasper, můj miláček. Ještě že má moc uklidňovat emoce. Asi bychom přitáhli k našemu stolu více pozornosti, než už máme. Naši debatu jsme ukončili tím, že si o tom promluvíme doma se všemi. Zrovna jsem jim oznámila, že se vrací Edward a Alex. Největší radost z toho měl Emmett. Ani se mu nedivím, byl teď neustále mezi námi sám, já a Rosalie pro něj nemáme moc pochopení a Jasper se raději vyhýbá jeho humoru. Myslím si, že u nás bude opět veselo. Snad nebudou moc velké problémy s těmi dvěma. Rozjeli jsme se domů, celé odpoledne jsme se nezmínili o tom, co se dělo ve škole. Vydrželi jsme všichni opravdu na návrat kluků a Carlisleho z nemocnice. Pak jsme vypověděli všechno, co jsme věděli. Otec rozhodl, že máme počkat, jak se to vyvine, máme být jen opatrní. Esme se to moc nelíbilo, ale souhlasila se svým manželem. Pak už nám kluci jenom vyprávěli, co zažili na svých cestách.

Z pohledu Jaspera

   K Cullenovým jsem přišel se svou láskou Alicí, ta mě našla díky svým vizím. Do té doby jsem žil s jinou rodinou, která měla ve zvyku pít lidskou krev, proto mám i takové potíže jí teď odolávat. Ale co bych pro svého skřítka neudělal. Je šťastná s Cullenovými a já jsem šťastný s ní. Díky své schopnosti manipulace s city, dokážu uklidnit i tak velkou rodinu jako jsme my. Moje podobnost s Rosalií mě předurčila k tomu, přijmout její příjmení a vydávat se za dvojčata. Mým vlastním jménem jsem Jasper Whitlock, tak jako celá naše rodina jsem vysoký a štíhlý. Má medově blonďatá hlava připomíná anděla na obrázcích z bible. I dnes jsem musel využít své schopnosti, když jsem se přidal konečně k sourozencům na oběd v jídelně. Alici rozrušily ty dvě nové studentky, neměl jsem čest, je vidět, ale cítil jsem emoce ostatních, které byly různé, hodně mě to vyčerpávalo. Rosalie byla naštvaná na Emmetta, dovolil si o těch dvou prohlásit, že jsou krásné jako bohyně. To si dovolil moc, asi to dnes nebude mít lehké se svou ženou. Naštěstí se mi je podařilo uklidnit a domů jsme dorazili v pořádku. Večer pak Carlislei rozhodl, jak budeme postupovat. Byl jsem tomu rád, tyto výkyvy nálad mi moc nepomáhaly v ovládání se. Naštěstí jsem měl Alici a její vize.

Z pohledu Alexe

  Jmenuji se Alexander Michail Romanovec, ale spoustu let žiji jako Alex Cullen. Můj biologický otec byl Nikita Romanovič, jeho manželkou byla Xenie Ivanovna, byl jsem z pěti dětí. Můj bratr Michail Fjodorovič se stal Ruským carem. Nebylo to jednoduché, na falešné udání jsme byli vyhnáni na Sibiř. Přežil jen můj otec, matka a malý Michail, tou dobou už sem s nimi nebyl, když přišel příkaz, aby se vrátili - už nějakou dobu byla ze mě bestie, Sibiř je krutá pro všechny, a já se stal obětí upíra. Své dílo nedokonal, něco jej vyrušilo. A já, se stal cestovatel, několik let jsem se živil lidskou krví, než jsem potkal Edwarda, jsem ani netušil, že se lze krmit něčím jiným. Zpočátku jsme spolu soupeřili, postupem doby se z nás stali kamarádi a nakonec bratři. Cestovali jsme spolu, lovili jsme spolu a nakonec jsme si povídali o svých rodinách. Díky jeho daru, čtení myšlenek, nebylo pro něj těžké zjistit mou touhu poznat se s jeho rodinou. Chtěl jsem potkat upíry, kteří dokázali utvořit osobnost Edwarda. A tak jsme se vrátili z Evropy do států. Přivítali mě velice pěkně a já konečně po dlouhé době poznal teplo rodinného krbu. Vzali mě mezi sebe a nakonec mě Carlisle adoptoval. Ostatní byli spárováni, jen já a Edward jsme sami. Proto nás jednou začas popadne a musíme jít pryč. Vždy se vracíme ke své rodině, přesto si užíváme chvilek, kdy jsme jenom my dva sami. Je to osvobozující. Ano, mají nás rádi, přesto je vcelku dost unavující, když pozorujete hrdličky vrkat.
   Dnes jsme se vrátili, Esme byla velmi ráda a i ostatní z rodiny nám dávali znát, jak jsou šťastní. Jen Alice se postarala o vzrušení svými novinkami ze školy. Naše rodina je velká a drží při sobě, nikomu z nás se nelíbilo zjištění o dvou nových studentkách, které tak rozrušovali moje sourozence. Nakonec to rozhodl Carlisle, když řekl, že počkáme a uvidí se. Nerad bych se opět stěhoval, když jsem se právě vrátil z několika měsíčních toulek. Edward má na to stejný názor, vidím na něm, jak je naštvaný na ty dvě. Naštěstí se umí velmi dobře ovládat a nebude sám. Jsem tu já, jeho brácha. Po tomto už se vrátil hovor jen na rodinné věci, na naši cestu, jak jsme se měli a kde jsme tentokrát byli. Před rozedněním nás Alice upozornila, že zítra už jdeme do školy i my dva, a proto bychom se měli na to nachystat.
  
Žádné komentáře